Archive:Zaměstnanost – roční statistiky

Extrakce údajů z databáze: duben 2020.

Plánovaná aktualizace článku: září 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 10 June 2021, for updated data see Employment - annual statistics.

Highlights

V roce 2019 byla zaznamenaná nejvyšší míra zaměstnanosti v EU-27 (u osob ve věku 20 až 64 let) od roku 2005, a to 73,1 %.

Na úrovni EU-27 se rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů od roku 2005 snížil, nicméně zaměstnanost mužů byla v roce 2019 stále o 11,7 procentního bodu vyšší než zaměstnanost žen.

Nástroj 1: Zaměstnanost (celkem, ženy, muži, mladí lidé a starší osoby), 2005–2019
(% obyvatel ve věku 20–64 let)
Zdroj: Eurostat

Tento článek popisuje nejnovější statistiky Evropské unie (EU) v oblasti zaměstnanosti vycházející z šetření pracovních sil EU (LFS). Obecně se ve statistikách zaměstnanosti objevují značné rozdíly, pokud jde o pohlaví, věk a úroveň dosaženého vzdělání. Mezi jednotlivými členskými státy EU existují také velké rozdíly na trhu práce.

Upozorňujeme, že čísla a míry uvedené v nástrojích a zmiňované v tomto článku se mohou v některých případech lišit z důvodu průběžné revize zdrojových údajů: tyto nástroje odkazují na nejnovější údaje (uvedené v databázi Eurostatu na internetové adrese Zaměstnanost a nezaměstnanost (šetření pracovních sil) (v angličtině)), zatímco text vychází z údajů z dubna 2020.

Full article

Dosud nejvyšší míra zaměstnanosti zaznamenaná od roku 2005

V roce 2019 činila míra zaměstnanosti v EU-27 u osob ve věku 20 až 64 let, měřená na základě šetření pracovních sil v EU (EU LFS), 73,1 %, což je dosud nejvyšší zaznamenaný roční průměr pro EU. Nicméně za touto průměrnou hodnotou lze nalézt velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi (mapa 1 a nástroj 1). Zatím nejvyšší míru zaměstnanosti v EU vykazuje Švédsko: 82,1 %. Tak vysoká míra byla zaznamenaná také v zemích ESVO, na Islandu (85,9 %) a ve Švýcarsku (82,9 %).

Mapa 1: Míra zaměstnanosti, věková skupina 20–64 let, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsi_emp_a)

V roce 2010 přijala Evropská rada strategii Evropa 2020, v níž byla zdůrazněna potřeba posílit hospodářství EU a připravit se na výzvy příštího desetiletí. Jedním z hlavních cílů této strategie na úrovni EU je zvýšit do roku 2020 míru zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 20–64 let alespoň na 75 %.

Ačkoli EU-27 jako celek ještě v roce 2019 nedosáhla svého cíle stanoveného ve strategii Evropa 2020, 17 členských států EU jej již dosáhlo nebo dokonce překročilo. K těmto zemím patří tři severské členské státy (Švédsko, Dánsko a Finsko), tři pobaltské členské státy (Estonsko, Litva a Lotyšsko), jakož i Nizozemsko, Německo, Česko, Slovinsko, Portugalsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Irsko, Rakousko a Bulharsko (mapa 1). Miru zaměstnanosti vyšší než 75 % mělo také Spojené království, Island, Švýcarsko a Norsko. Naopak míra zaměstnanosti byla daleko od cíle EU, tj. pod 70 %, v Chorvatsku, Itálii, Španělsku a Řecku, které zaznamenalo vůbec nejnižší míru ze všech členských států EU (61,2 %). Kandidátské země Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko a Turecko zaznamenaly míru zaměstnanosti 65 % nebo nižší.

Nástroj 1: Zaměstnanost (celkem, ženy, muži, mladí lidé a starší osoby), 2005–2019
(% obyvatel ve věku 20–64 let)
Zdroj: Eurostat (lfsi_emp_a)

V letech 2005 až 2019 se míra zaměstnanosti u celkového obyvatelstva ve věku 20–64 let v EU-27 zvýšila o 6,3 procentního bodu (p.b.), z 66,8 % na 73,1 %. Situace na trhu práce se však v posledních letech v jednotlivých zemích vyvíjela odlišně. Míra zaměstnanosti se ve výše uvedeném období zvýšila ve všech zemích s výjimkou Řecka (–3,2 p.b.). Největší přírůstky byly zaznamenány na Maltě (19,8 p.b.: z 57,4 % na 77,2 %) a v Polsku (14,7 p.b.: z 58,3 % na 73,0 %).

Míra zaměstnanosti žen se v průběhu času zvyšuje

V roce 2019 byla míra zaměstnanosti mužů vyšší než míra zaměstnanosti žen ve všech 27 členských státech EU. Totéž platí i pro celé období od roku 2005 do roku 2019 s výjimkou dvou případů: Lotyšska v roce 2010 a Litvy v letech 2009 a 2010. Míra zaměstnanosti mužů a žen v období let 2005 až 2019 se však vyvíjela odlišně (druhá a třetí ikona nástroje 1).

Od roku 2005 se míra zaměstnanosti žen v Evropě celkově zvýšila, a to o 8,6 p.b. na úrovni EU. Největší přírůstek míry zaměstnanosti žen mezi lety 2005 a 2019 byl zaznamenán na Maltě (+31,9 p.b.), v Bulharsku a Polsku (obě země +13,6 p.b.). V roce 2019 byla nejvyšší míra zaměstnanosti žen zjištěna ve Švédsku (79,7 %) a naopak nejnižší míra zaměstnanosti žen byla zaznamenána v Itálii (53,8 %) a Řecku (51,3 %).

Naproti tomu v období 2005–2019 byl nárůst míry zaměstnanosti u mužů na úrovni EU omezenější (+3,9 p.b.) než u žen. Míra zaměstnanosti mužů se v sedmi členských státech EU dokonce snížila, přičemž nejviditelnější změny byly pozorovány v Řecku (–8,0 p.b.: ze 79,3 % v roce 2005 na 71,3 % v roce 2019) a ve Španělsku (–5.8 p.b.: ze 79,8 % na 74,0 %).

Rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů se následně snížil na úrovni EU z 16,4 p.b. v roce 2005 na 11,7 p.b. v roce 2019. Stejný trend byl pozorován ve všech členských státech EU s výjimkou Maďarska, Polska, Estonska a Rumunska. Tento pokles byl obzvláště silný na Maltě (rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů se změnil o –24,9 p.b.) v důsledku zvyšující se míry zaměstnanosti žen. Uvedený rozdíl se rovněž hodně zmenšil ve Španělsku (–12,8 p.b.) a v Lucembursku (–11,9 p.b.), a to v důsledku kombinace snížení míry zaměstnanosti mužů a zvýšení míry zaměstnanosti žen.

Zaměstnanost starších osob se zvyšuje, zaměstnanost mladých lidí má tendenci se snižovat

Ačkoli míra zaměstnanosti mladých lidí (osoby ve věku 15–24 let) vykázala mezi lety 2005 a 2019 mírné zvýšení na úrovni EU (+0,2 p.b.), téměř polovina členských států EU (13 zemí) zaznamenala ve svých národních údajích pokles. Snížení míry zaměstnanosti mladých lidí je obzvláště patrné v Irsku, Španělsku, Řecku, Dánsku, Portugalsku, Itálii a na Kypru. Míra zaměstnanosti starších osob (osoby ve věku 55–64 let) se naopak během stejného období celkově zvýšila, přičemž nejvyšší přírůstky zaměstnanosti starších osob zaznamenalo Bulharsko, Německo, Slovensko a Nizozemsko (čtvrtá a pátá ikona nástroje 1).

Čím vyšší dosažené vzdělání, tím větší míry zaměstnanosti

Úroveň dosaženého vzdělání může míry zaměstnanosti výrazně ovlivnit (nástroj 2). Míra zaměstnanosti osob (ve věku 20–64 let), které dokončily vzdělávání na vysoké úrovni, tj. krátký cyklus terciárního vzdělávání, bakalářskou, magisterskou nebo doktorskou úroveň vzdělávání (nebo odpovídající úroveň) (úrovně ISCED 5–8) činila v roce 2019 na úrovni EU 84,8 %. To je mnohem vyšší míra než u těch, kteří dosáhli pouze vzdělání na nízké úrovni, tj. základního nebo nižšího sekundárního vzdělání (úrovně ISCED 0–2), která činila 55,8 %. Míra zaměstnanosti v EU-27 u osob, které dokončily svoje vzdělávání nejvýše na střední úrovni, tj. vyšší sekundární nebo postsekundární neterciární vzdělávání (úrovně ISCED 3–4), se většinou nachází mezi dvěma předchozími mírami a činí 73,4 %. Tato čísla mohou být indikací, že se zvýšením úrovně dosaženého vzdělání se zvýší rovněž pravděpodobnost získání pracovního místa.

Osoby s nízkým dosaženým vzděláním mají nejmenší pravděpodobnost získat práci (z dotčených tří skupin podle úrovně vzdělání) a také byly nejhůře zasaženy poslední krizí: míra zaměstnanosti v této skupině na úrovni EU klesla v letech 2007–2013 o 5,4 p.b. Odpovídající pokles u osob se střední nebo vysokou úrovní vzdělání činil 1,8 p.b. (u obou úrovní).

Nástroj 2: Míra zaměstnanosti podle úrovně vzdělání, 2005–2019
(% populace s nízkou/střední/vysokou úrovní vzdělání ve věku 20–64 let)
Zdroj: Eurostat

Nástroj 2 indikuje význam vzdělání pro zvýšení pravděpodobnosti získání pracovního místa. Například na Slovensku činila v roce 2019 míra zaměstnanosti osob s nízkým dosaženým vzděláním 36,1 %; tato míra je mnohem nižší než míra zaměstnanosti osob se středním dosaženým vzděláním (75,6 %) a osob s vysokým dosaženým vzděláním (80,6 %). Tato situace je srovnatelná se situací v Chorvatsku (39,5 % u nízké úrovně vzdělání oproti 66,6 % u střední úrovně vzdělání), Česku (53,4 % oproti 81,3 %), Bulharsku (51,2 % oproti 76,0 %) a Polsku (44,6 % oproti 69,2 %). Stojí za to zmínit také případ Francie s mírou zaměstnanosti 51,7 % u osob s nízkým dosaženým vzděláním, 70,1 % u osob se středním dosaženým vzděláním a 83,3 % u osob s vysokým dosaženým vzděláním, jsou-li zohledněny rovněž zámořské departementy. Nicméně pokud se zámořské departementy vyloučí, dosahuje míra zaměstnanosti osob s nízkým, středním a vysokým dosaženým vzděláním 52,5 %, 70,4 % a 83.4 %. Rozdíl mezi metropolitní Francií (bez zámořských departementů) a celé Francie (včetně zámořských departementů) se se zvýšením dosaženého vzdělání zmenšuje.

Specialisté představují největší skupinu v EU-27

Pokud jde o profese (ISCO), byli v roce 2019 v EU-27 největší skupinou specialisté (levá polovina obrázku 1) s 19,5 % zaměstnaných osob. Na dalším místě byli techničtí a odborní pracovníci (16,9 %) a za nimi pracovníci ve službách a prodeji (16,3 %). Na druhém konci žebříčku byly dvěma nejmenšími skupinami kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství (3,3 %) a zaměstnanci v ozbrojených silách (0,6 %).

Pokud se však bere v úvahu jen samotné zaměstnání, získá se pouze omezený obrázek o ekonomických, sociálních a kulturních charakteristikách zaměstnaných osob. Z tohoto důvodu byla zavedena širší klasifikace nazývaná ESeG (European Socio-economic Groups (Evropské socioekonomické skupiny)), která spojuje profesi s postavením v zaměstnání. Při použití této klasifikace zůstali v roce 2019 největší skupinou v EU-27 specialisté (19,4 % zaměstnaných osob, pravá polovina obrázku 1), za nimi ale v tomto případě následovali zaměstnanci s nižším postavením (18,2 %) a poté kvalifikovaní zaměstnanci – dělníci (17,1 % zaměstnaných osob).

Obrázek 1: Osoby v zaměstnání podle zaměstnání a socioekonomických skupin, ve věku 20–64 let, EU-27, 2019
(% všech zaměstnaných osob)
Zdroj: Eurostat (lfsa_egais) a (lfsa_esega)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Employment statistics, Figure 1 (v angličtině)

Zdroje údajů

Zdroj: Šetření pracovních sil v Evropské unii (EU-LFS) je největším výběrovým šetřením evropských domácností a poskytuje čtvrtletní a roční výsledky o účasti osob ve věku 15 let a více na trhu práce a také o osobách mimo pracovní sílu. Pokrývá rezidenty v soukromých domácnostech. Výsledky nezahrnují brance ve vojenské nebo civilní službě. EU-LFS je založeno na stejných cílových populacích a používá stejné definice ve všech zemích, což znamená, že výsledky jsou srovnatelné mezi zeměmi. EU-LFS je důležitým zdrojem informací o situaci a trendech na vnitrostátních i unijních trzích práce. Každé čtvrtletí se za účelem získání statistických informací o přibližně 100 proměnných provede v zúčastněných zemích přibližně 1,8 milionu dotazování. Vzhledem k diverzitě informací a velkému rozsahu výběru je EU-LFS také důležitým zdrojem pro jiné evropské statistiky, jako jsou například statistiky vzdělávání nebo regionální statistiky.

Referenční období: Roční výsledky se získávají jako průměry za čtyři čtvrtletí v daném roce.

Rozsah informací Výsledky zjišťování v současné době pokrývají všechny členské státy Evropské unie, Spojené království, členské státy ESVO Island, Norsko a Švýcarsko a také kandidátské země Černou Horu, Severní Makedonii, Srbsko a Turecko. V případě Kypru pokrývá zjišťování pouze oblasti Kypru kontrolované vládou Kyperské republiky.

Evropské agregáty: EU a EU-27 se rozumí souhrny za EU o 27 členských státech. Pokud údaje za určitou zemi nejsou dostupné, výpočet příslušných agregátů zohlední údaje za tuto zemi za poslední dostupné období. Takové případy jsou vyznačeny.

Definice: Pojetí a definice používané v tomto šetření se řídí pokyny Mezinárodní organizace práce. Za zaměstnané se považují všechny osoby patnáctileté a starší (šestnáctileté a starší ve Španělsku a Itálii, ve věku 15–74 let v Estonsku, Lotyšsku, Maďarsku, Finsku, Švédsku, Norsku a Dánsku a ve věku 16–74 let na Islandu) žijící v soukromé domácnosti, které v průběhu referenčního týdne pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu, plat nebo prospěch pro rodinu, nebo které nebyly v práci, ale měly zaměstnání nebo byly samostatně výdělečně činné, ale dočasně se své práci nevěnovaly, například z důvodu nemoci, dovolené, pracovněprávních sporů či vzdělávání nebo odborné přípravy.

Zaměstnanost lze měřit na základě počtu osob nebo pracovních míst v ekvivalentech plného pracovního úvazku nebo v odpracovaných hodinách. Všechny odhady uvedené v tomto článku používají počet osob. Informace o míře zaměstnanosti vycházejí rovněž z odhadů počtu osob. Statistika zaměstnanosti se často uvádí jako míra zaměstnanosti, aby se odhlédlo od změn velikosti populace země v průběhu času a aby se zjednodušilo srovnávání mezi zeměmi o různé velikosti. Tyto míry se běžně zveřejňují za obyvatelstvo v produktivním věku, za které se obecně považují osoby ve věku 15–64 let, i když ve Španělsku a Spojeném království a také na Islandu se používá věkové rozmezí 16–64 let. Věková skupina 15–64 let je standardně využívána také dalšími mezinárodními statistickými organizacemi (i když někteří političtí činitelé přikládají stále větší význam věkové skupině 20–64 let, neboť rostoucí podíl populace EU pokračuje ve studiu na vysoké škole).

Pojetí zaměstnanosti v šetření pracovních sil se liší od domácí zaměstnanosti v národních účtech, v případě které není stanoven věkový limit či typ domácnosti a zahrnuje se rovněž nerezidentská populace přispívající k HDP a branci ve vojenské nebo civilní službě.

Na stránce s přehledem o šetření pracovních sil v EU jsou odkazy na pět různých článků týkajících se podrobných technických a metodických informací.

Upozorňujeme, že Eurostat poskytuje dva soubory ukazatelů týkajících se roční míry zaměstnanosti, které slouží rozdílným účelům a které se v některých případech navzájem liší:

1) hlavní ukazatele, které jsou očištěné od sezónních vlivů. Zahrnují hlavní ukazatele v rámci strategie Evropa 2020, a proto se používají k monitorování cílů této strategie (na úrovni EU a na úrovni členských států). Jejich další členění je velmi omezené a obvykle se vztahují na věkovou skupinu 20–64 let. Upozorňujeme, že v případě Francie se zveřejňují dvě časové řady: jedna zahrnuje zámořské departementy počínaje rokem 2003 a jedna metropolitní Francii bez zámořských departementů počínaje rokem 1992. Údaje za metropolitní Francii jsou hodnoceny v rámci strategie Evropa 2020 a jsou také zahrnuty v příslušných agregátech za EU a eurozónu;

2) podrobné výsledky , které nejsou očištěné od sezónních vlivů. Obsahují velký počet členění a mohou se proto použít pro podrobnější analýzu. V případě Francie se zveřejňuje pouze jedna řada údajů. Tato řada obsahuje údaje za metropolitní Francii až do čtvrtého čtvrtletí roku 2013 a od roku 2014 také za francouzské zámořské departementy.

Tento článek popisuje roční výsledky pro většinu ukazatelů ze souboru „hlavní ukazatele“.

Hlavní pojmy Mezi hlavní charakteristiky zaměstnanosti podle definic EU LFS patří:

zaměstnanci, jimiž se rozumí osoby pracující pro veřejného nebo soukromého zaměstnavatele, které dostávají odměnu za práci ve formě mezd, platů, plateb za úkolovou práci nebo náhrad v naturáliích; zahrnuti jsou také neodvedení příslušníci ozbrojených sil;
osoby samostatně výdělečně činné pracující ve svém vlastním podniku, hospodářství nebo odborné praxi. Osobou samostatně výdělečně činnou, která pracovala v referenčním týdnu, se rozumí osoba, která splňuje jedno z těchto kritérií: pracuje za účelem výdělku, provozuje podnikání, nebo v současné době zřizuje podnik,
rozlišení mezi plným a částečným pracovním úvazkem vychází ze spontánní odpovědi respondenta. Hlavními výjimkami jsou Nizozemsko a Island, kde se používá hranice 35 hodin, Švédsko, kde se používá hranice u samostatně výdělečných osob, a Norsko, kde jsou osoby pracující 32 až 36 hodin dotazovány, zda se jedná o plný nebo částečný úvazek,
ukazatele pro zaměstnané osoby, které mají druhé zaměstnání, se týkají pouze osob, které mají současně více než jedno zaměstnání; osoby, které během referenčního týdne zaměstnání změnily, se mezi osoby se dvěma zaměstnáními nezapočítávají;
zaměstnanec se považuje za zaměstnance s pracovní smlouvou na dobu určitou, pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na ukončení smlouvy za objektivních podmínek, např. k určitému datu, po dokončení úkolu nebo po návratu zaměstnance, který byl dočasně zastupován. K typickým případům patří: osoby mající sezónní zaměstnání, osoby najaté agenturou nebo zprostředkovatelnou práce a poskytnuté třetí straně za účelem provedení konkrétního úkolu (pokud neexistuje písemná pracovní smlouva na dobu neurčitou), osoby se specifickými smlouvami o odborné přípravě.

Úroveň vzdělání se vztahuje na dosažené vzdělání, tj. na nejvyšší úroveň úspěšně ukončeného vzdělání. Nízká úroveň vzdělání odkazuje na úrovně ISCED 0–2 (nižší než primární, primární a nižší sekundární vzdělávání), střední úroveň na úrovně ISCED 3 a 4 (vyšší sekundární a postsekundární neterciární vzdělávání) a vysoká úroveň vzdělání na úrovně ISCED 5–8 (terciární vzdělávání).

ESeG je odvozenou klasifikací, která umožňuje sdružovat jednotlivce s podobnými ekonomickými, sociálními a kulturními charakteristikami z celé Evropské unie, a to pouze na základě klíčových sociálních proměnných, aby bylo zajištěno snadné používání ve všech sociálních šetřeních a srovnatelné výsledky. Hlavní používané klíčové sociální proměnné jsou „pracovní postavení podle MOP“, „postavení v zaměstnání“, „zaměstnání“ (podle ISCO-08) a „respondentem udávaná ekonomická aktivita“. Podrobnější klasifikace a vysvětlující poznámky naleznete na internetové stránce ESeG na serveru klasifikací Eurostatu RAMON.

Kontext

Statistiku zaměstnanosti lze využít pro různé analýzy, včetně makroekonomických studií (zkoumání práce jako faktoru produkce), studií týkajících se produktivity nebo konkurenceschopnosti. Lze ji využít také ke zkoumání řady sociálních aspektů a aspektů týkajících se chování v souvislosti se situací jednotlivce, pokud jde o zaměstnání, jako je sociální integrace menšin nebo zaměstnání jako zdroj příjmu domácnosti.

Zaměstnanost je současně strukturálním i krátkodobým ukazatelem. Jako strukturální ukazatel může osvětlit strukturu pracovních trhů a ekonomických systémů, a sice měřením rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v oblasti práce nebo kvality zaměstnání. Jako krátkodobý ukazatel sleduje zaměstnanost hospodářský cyklus. V tomto ohledu však má svá omezení, jelikož zaměstnanost se často uvádí jako zpožděný ukazatel.

Statistika zaměstnanosti zaujímá důležité místo v mnoha politikách EU. Evropská strategie zaměstnanosti byla zahájena na summitu o zaměstnanosti v Lucemburku v listopadu 1997 a v roce 2005 byla přepracována, aby se strategie zaměstnanosti EU lépe sladila se souborem revidovaných lisabonských cílů, a v červenci 2008 byly aktualizovány hlavní směry politik zaměstnanosti na období let 2008–2010. V roce 2010 zahájila Evropská komise strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Tato strategie byla v červnu 2010 formálně přijata Evropskou radou. Ta schválila pět hlavních cílů, přičemž prvním z nich je zvýšit do roku 2020 míru zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20–64 let na 75 %. Členské státy EU mohou s ohledem na těchto pět hlavních cílů určit své vnitrostátní cíle a vytvořit své národní programy reforem, jež budou zahrnovat činnosti, které mají k provedení této strategie vést. V souladu se strategií Evropa 2020 podporuje evropská strategie zaměstnanosti opatření, jež pomohou dosáhnout do roku 2020 tří hlavních cílů:

– 75 % osob ve věku 20 až 64 let bude mít práci,
– míra předčasného ukončování školní docházky bude nižší než 10 % a nejméně 40 % osob ve věku 30 až 34 let bude mít dokončené terciární vzdělání,
– chudobou a sociálním vyloučením bude ohroženo nejméně o 20 milionů lidí méně.

Kvůli pomalému zotavování z finanční a hospodářské krize a vzrůstající nezaměstnanosti předložila Evropská komise 18. dubna 2012 řadu návrhů opatření, jež by měla prostřednictvím balíčku týkajícího se zaměstnanosti podnítit růst počtu pracovních míst. Návrhy se zaměřily mimo jiné na stranu poptávky trhu práce. Ukazují členským státům EU, jak mohou podpořit podniky, aby nabíraly zaměstnance. Možnými způsoby jsou snižování zdanění práce či podpora nově vznikajících podniků. Cílem těchto návrhů bylo také vytipovat hospodářské oblasti, v nichž by mohla vznikat nová pracovní místa. Jedná se například o zelenou ekonomiku, zdravotní péči a informační a komunikační technologie.

V prosinci 2012 v reakci na vysokou a stále stoupající nezaměstnanost mladých lidí v několika členských státech EU navrhla Evropská komise balíček týkající se zaměstnanosti mladých lidí (COM(2012) 727 final). Tento balíček navázal na opatření týkající se mládeže, která byla uvedena v širším balíčku týkajícím se zaměstnanosti, a obsahuje řadu návrhů, například:

aby všichni mladí lidé do 25 let dostali kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovské přípravy nebo stáže do čtyř měsíců poté, co opustili systém formálního vzdělávání nebo se stali nezaměstnanými (záruka pro mladé lidi),
na zahájení konzultace s evropskými sociálními partnery o rámci pro kvalitu stáží, který by měl mladým lidem umožnit získat velmi kvalitní pracovní zkušenosti za jistých podmínek,
na vytvoření Evropské aliance pro učňovskou přípravu s cílem zlepšit kvalitu a nabídku programů učňovské přípravy a návrhu způsobů, jak omezit překážky mobility mladých lidí.

Úsilí o snížení nezaměstnanosti mladých lidí pokračovalo i v roce 2013, kdy Evropská komise předložila Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (COM(2013) 144 final) za účelem posílení a urychlení opatření nastíněných v balíčku týkajícím se zaměstnanosti mladých lidí. Zaměřila se zejména na mladé lidi, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě, v regionech, v nichž míra nezaměstnanosti mládeže přesahuje 25 %. Následně bylo předloženo další sdělení s názvem „Společně pro mladé lidi v Evropě – Výzva k řešení nezaměstnanosti mladých lidí“ (COM(2013) 447 final), které se zaměřilo na urychlení realizace záruk pro mladé lidi a poskytování pomoci členským státům EU a podnikům, aby mohly přijímat více mladých lidí.

Jednou z hlavních priorit sboru komisařů, kteří se ujali úřadu v roce 2014, byla podpora pracovních míst, hospodářského růstu a investic s cílem snížit regulační zátěž, účelněji využívat stávající finanční zdroje a veřejné prostředky. V únoru 2015 zveřejnila Evropská komise sérii zpráv o jednotlivých zemích, které analyzují hospodářskou politiku členských států EU a obsahují informace o prioritách členských států EU v nadcházejícím roce, jež mají podpořit růst a vytváření pracovních míst. V témže měsíci také Evropská komise navrhla uvolnit v roce 2015 částku ve výši 1 miliardy EUR z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, aby se až 30násobně navýšilo předběžné financování, které by členské státy EU mohly obdržet na podporu zaměstnanosti mladých lidí, s cílem pomoci až 650 000 mladých lidí získat práci.

V červnu 2016 přijala Evropská komise agendu dovedností pro Evropu (COM(2016) 381/2) pod názvem „Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“. Jejím účelem je zajistit, aby lidé rozvíjeli dovednosti potřebné nyní a v budoucnu, aby se tak podpořila zaměstnatelnost, konkurenceschopnost a růst v celé EU.

V nedávné době, dne 17. listopadu 2017, Evropský parlament, Rada a Komise společně podepsaly evropský pilíř sociálních práv. Hlavními oblastmi zájmu evropského pilíře sociálních práv, jehož cílem je zajistit občanům nová a účinnější práva, jsou politika zaměstnanosti a sociální politika. Zaměřuje se na tyto tři hlavní kategorie: 1) rovné příležitosti a přístup na trh práce, 2) spravedlivé pracovní podmínky a 3) sociální ochrana a začleňování. Dnešní pružnější pracovní podmínky zejména skýtají nové pracovní příležitosti především pro mladé lidi, na druhou stranu však mohou přinést novou nejistotu a nerovnosti. Spravedlivější Evropa se silnějším sociálním rozměrem je jednou z klíčových priorit Komise. Doplňkem evropského pilíře sociálních práv je „srovnávací přehled sociálních ukazatelů“, který bude monitorovat provádění pilíře prostřednictvím sledování trendů a výsledků v zemích EU ve 12 oblastech a bude přispívat do evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik. Srovnávací přehled rovněž poslouží k hodnocení pokroku na cestě celé EU k dosažení špičkové úrovně v sociální oblasti („ratingu AAA“).