Statistics Explained

Statistiky příjmové chudoby


Extrakce údajů z databáze: květen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2021.


This Statistics Explained article has been archived on 10 June 2021, for updated data see Living conditions in Europe - income distribution and income inequality.


Zaujalo nás

Míra ohrožení chudobou (po sociálních transferech) v EU-27 v roce 2018 dosáhla 16,8 % a byla tak téměř stejná jako v roce 2017 (16,9 %).

V roce 2018 dostaly sociální transfery 8,2 % obyvatel EU-27 nad hranici chudoby.

V roce 2018 mělo 20 % obyvatel s nejvyššími disponibilními příjmy v EU-27 5,1krát vyšší příjmy než 20 % obyvatel s nejnižšími disponibilními příjmy.

[[File:Income poverty statistics-interactive_SILC2020-CS.XLSX]]

Míra ohrožení chudobou, 2018

  • EU-27: odhad.
  • Island (IS): 2016. Černá Hora (ME) a Turecko (TR): 2017.
  • Zdroj: Eurostat (on-line datový kód: ilc_li02)

Tento článek přináší analýzu nejnovějších statistik o příjmové chudobě a příjmové nerovnosti v Evropské unii (EU). Srovnání životní úrovně mezi zeměmi často vychází z hrubého domácího produktu (HDP) na 1 obyvatele, což v peněžním vyjádření představuje základní měřítko celkové velikosti ekonomiky dělené počtem lidí, kteří v ní žijí, které se používá k měření národního bohatství a prosperity. Tento hlavní ukazatel však neposkytuje informace o rozdělení příjmů v rámci jedné země a rovněž neposkytuje informace ohledně nepeněžních faktorů, které mohou hrát významnou roli při posuzování dobrých životních podmínek populace.

Celý článek

Míra a hranice ohrožení chudobou

Míra ohrožení chudobou (po sociálních transferech) v EU-27 mezi roky 2010 (začátek časové řady) a 2011 vzrostla z 16,5 % na 16,9 %. Tato míra byla v následujících dvou letech relativně stabilní a podstatněji se zvýšila v roce 2014, kdy dosáhla 17,3 %. V letech 2015 a 2016 byly pozorovány menší přírůstky (každoročně o 0,1 procentního bodu). V roce 2017 byl zaznamenán první významný pokles, daná míra se snížila na 16,9 % a v roce 2018 následovalo další mírné snížení o 0,1 bodu. V posledních dvou letech, za které jsou údaje k dispozici, se míra ohrožení chudobou v EU-27 vrátila na úroveň podobnou té, která byla pozorována v letech 2011 až 2013.

Tato míra za EU-27, vypočítaná jako vážený průměr národních výsledků, skrývá značné variace mezi členskými státy EU (viz obrázek 1). V sedmi členských státech, jmenovitě v Rumunsku (23,5 %), Lotyšsku (23,3 %), Litvě (22,9 %), Bulharsku (22,0 %), Estonsku (21,9 %), Španělsku (21,5 %) a Itálii (20,3 %), byla v roce 2018 nejméně jedna pětina populace považována za ohroženou chudobou; stejně tak tomu bylo v případě Srbska (24,3 %), Černé Hory (23,6 %; údaje za rok 2017), Turecka (22,2 %; údaje za rok 2017) a Severní Makedonie (21,9 %). Mezi členskými státy byly nejnižší podíly osob ohrožených chudobou pozorovány v Česku (9,6 %), Finsku (12,0 %) a na Slovensku (12,2 %) a ještě nižší podíl obyvatel ohrožených chudobou vykázal Island (8,8 %; údaje za rok 2016).

Obrázek 1: Míra a hranice ohrožení chudobou, 2018
Zdroj: Eurostat (ilc_li01) a (ilc_li02)

Hranice ohrožení chudobou (rovněž znázorněná na obrázku 1) je stanovena na úrovni 60 % národního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu. Pro srovnání mezi zeměmi se často vyjadřuje ve standardech kupní síly (PPS), aby se zohlednily rozdíly mezi životními náklady v jednotlivých zemích. Hodnoty příjmů pro tuto hranici se v roce 2018 mezi členskými státy EU značně lišily, pohybovaly se od 3 767 PPS v Rumunsku do 13 923 PPS v Rakousku, přičemž prahová hodnota v Lucembursku (19 295 PPS) horní hranici tohoto rozpětí výrazně přesahovala. Hranice chudoby byla rovněž relativně nízká v Srbsku (3 136 PPS), Severní Makedonii (3 298 PPS), Černé Hoře (3 906 PPS; údaje za rok 2017) a v Turecku (3 916 PPS; údaje za rok 2017) a relativně vysoká v Norsku (15 780 PPS) a ve Švýcarsku (16 240 PPS).

Různé dílčí populace jsou více či méně vystaveny riziku příjmové chudoby

V roce 2018 byly v EU-27 v míře ohrožení chudobou (po sociálních transferech) relativně malé rozdíly mezi muži a ženami. Podle posledních údajů o osobách ve věku 16 let a více činila tato míra u mužů 15,5 % oproti poněkud vyšší míře u žen (17,2 %). Všechny členské státy EU, Spojené království, tři země ESVO zobrazené na obrázku 2 a Turecko vykázaly mezi populací ve věku 16 let a více vyšší míry u žen než u mužů. Největší rozdíly mezi muži a ženami byly v roce 2018 pozorovány v Litvě (o 6,3 procentního bodu vyšší u žen než u mužů), Lotyšsku (o 6,1 procentního bodu), Estonsku (o 5,5 procentního bodu) a Česku (o 4,6 procentního bodu). Míry ohrožení chudobou, které vykázaly Irsko, Malta a Bulharsko, byly v případě žen nejméně o 3,0 procentního bodu vyšší než u jejich mužských protějšků. Nejmenší genderové rozdíly byly ve Francii, kde míra ohrožení chudobou byla jen nepatrně (o 0,2 procentního bodu) vyšší u žen než u mužů. Naopak v Černé Hoře byla míra o 1,2 procentního bodu (údaje za rok 2017) u mužů vyšší než u žen a v Severní Makedonii byla míra u mužů rovněž vyšší, ale jen o 0,1 procentního bodu; v Srbsku nebyl mezi mírami pro obě pohlaví žádný rozdíl.

Obrázek 2: Míra ohrožení chudobou po sociálních transferech, osoby ve věku 16 let a více, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li02)

Rozdíly v míře ohrožení chudobou byly větší při členění populace podle ekonomické aktivity

Pokud jde o ohrožení chudobou, jsou zvláště zranitelnou skupinou nezaměstnaní (viz tabulka 1): v roce 2018 byla téměř polovina (48,6 %) všech nezaměstnaných v EU-27 ohrožena chudobou, přičemž zdaleka nejvyšší míru vykázalo Německo (69,4 %). Jedenáct dalších členských států EU (Litva, Malta, Lotyšsko, Švédsko, Bulharsko, Maďarsko, Česko, Estonsko, Slovensko, Španělsko a Belgie) vykázalo, že v roce 2018 byla chudobou ohrožena nejméně polovina nezaměstnaných.

Tabulka 1: Míra ohrožení chudobou po sociálních transferech podle převažující ekonomické aktivity, osoby ve věku 18 let a více, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li04)

V roce 2018 byl chudobou ohrožen přibližně každý sedmý důchodce (14,4 %) v EU-27. V Estonsku (53,6 %), Lotyšsku (48,9 %) a Litvě (41,7 %) byla míra ohrožení chudobou u důchodců relativně vysoká, resp. 3,7krát, 3,4krát a 2,9krát vyšší než průměr EU-27. Další nejvyšší míra byla v Bulharsku (28,5 %).

U osob, které byly zaměstnané, byla pravděpodobnost ohrožení chudobou mnohem nižší: průměrná míra v celé EU-27 v roce 2018 činila 9,3 %. Relativně vysoký podíl zaměstnaných osob ohrožených chudobou mělo Rumunsko (15,3 %) a o něco nižší Lucembursko (13,5 %) a Španělsko (12,9 %). Itálie a Řecko také vykázaly, že ohrožena chudobou byla v roce 2018 více než 1 z 10 osob tvořících jejich pracovní sílu. Míra ohrožení chudobou u zaměstnaných osob dosahovala rovněž nejméně 10,0 % v Srbsku, Spojeném království a Turecku (údaje za rok 2017).

Míra ohrožení chudobou není rovnoměrně rozdělena mezi domácnostmi s různým složením členů, dospělých a závislých dětí

V případě domácností bez závislých dětí (viz obrázek 3) byly nejpravděpodobněji ohroženy chudobou samostatně žijící osoby. V této situaci se nacházelo v roce 2018 celkem 26,1 % domácností jednotlivců v EU-27. Naproti tomu byla míra ohrožení chudobou u domácností se dvěma či více dospělými méně než poloviční a činila 11,4 %. Stejná míra byla u domácností se dvěma dospělými osobami, z nichž alespoň jedna byla ve věku 65 let a více.

Obrázek 3: Míra ohrožení chudobou, analyzovaná podle typu domácnosti, u domácností bez závislých dětí, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li03)

Převážná většina členských států EU vykázala podobný trend: v roce 2018 měly nejvyšší míru ohrožení chudobou v případě domácností bez závislých dětí domácnosti jednotlivců, a to ve všech členských státech EU s výjimkou Kypru, kde měly vyšší míru ohrožení chudobou domácnosti se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více (21,7 % oproti 21,1 % v případě domácností jednotlivců). Podobná situace byla pozorována i v Severní Makedonii s tím rozdílem, že ze tří analyzovaných typů domácností vykázaly nejnižší míru domácnosti jednotlivců (8,5 %).

V devíti z 27 členských států EU byla míra ohrožení chudobou u domácností se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více, nižší než u širší kategorie všech domácností se dvěma či více dospělými, a to zejména v Dánsku, kde tento rozdíl činil 6,2 procentního bodu. Druhým extrémem bylo Lotyšsko, kde míra ohrožení chudobou u domácností se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více, byla o 13,3 procentního bodu vyšší než u všech domácností se dvěma či více dospělými, a na Maltě rozdíl činil 12,4 procentního bodu. Ve Španělsku byla míra u obou těchto typů domácností stejná a v Itálii činil rozdíl jen 0,1 procentního bodu (údaje za rok 2017).

V případě domácností se závislými dětmi byla nejvyšší míra ohrožení chudobou v EU-27 zaznamenána u jednotlivců se závislými dětmi; přesahovala jednu třetinu (34,2 %)

U domácností se dvěma dospělými osobami byla míra ohrožení chudobou u těch, které měly pouze jedno závislé dítě (12,1 %), téměř poloviční ve srovnání s domácnostmi se třemi či více závislými dětmi (24,5 %) — viz obrázek 4.

Obrázek 4: Míra ohrožení chudobou, analyzovaná podle typu domácnosti, u domácností se závislými dětmi, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li03)

Ze tří typů domácností zobrazených na obrázku 4 byla podle všech členských států EU nejnižší pravděpodobnost ohrožení chudobou u domácností složených ze dvou dospělých a jednoho závislého dítěte. Většina členských států EU vykázala, že míra ohrožení chudobou byla nejvyšší u jednotlivců se závislými dětmi. Nicméně existovaly čtyři výjimky: v Portugalsku byla míra u domácností složených z jednotlivce se závislými dětmi o 3,3 procentního bodu nižší než u domácností se dvěma dospělými osobami a třemi či více závislými dětmi, zatímco v Rumunsku a Bulharsku byl tento rozdíl mnohem větší, a to 11,8 procentního bodu v Rumunsku a 21,2 procentního bodu v Bulharsku; na Slovensku byla míra u domácností složených z jednotlivce se závislými dětmi stejná jako u domácnosti se dvěma dospělými a třemi nebo více závislými dětmi. Ve všech čtyřech kandidátských zemích, za které jsou údaje k dispozici, byla míra u domácností složených z jednotlivce se závislými dětmi nižší než u domácností se dvěma dospělými a třemi či více závislými dětmi.

Opatření v oblasti sociální ochrany mohou sloužit jako prostředek ke snižování chudoby a sociálního vyloučení

Toho lze dosáhnout například přidělováním dávek. Jedním ze způsobů, jak vyhodnotit dopad opatření v oblasti sociální ochrany, je porovnání ukazatelů ohrožení chudobou před sociálními transfery a po nich (viz obrázek 5). V roce 2018 snížily sociální transfery míru ohrožení chudobou u obyvatelstva EU-27 z 25,0 % před transfery na 16,8 % po transferech, čímž se téměř 8,2 % populace dostalo nad hranici chudoby. Bez sociálních transferů by byly tyto osoby ohroženy chudobou.

Obrázek 5: Míra ohrožení chudobou před a po sociálních transferech, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li02) a (ilc_li10)

Srovnáme-li míry ohrožení chudobou před transfery a po nich, pak byl relativní dopad sociálních dávek nízký (dostaly nad hranici chudoby maximálně 6,0 % osob) v Česku (6,0 %), Itálii (5,6 %), Lotyšsku, na Slovensku (v obou zemích 5,5 %), v Portugalsku (5,4 %), Řecku (4,7 %) a Rumunsku (4,5 %). Stejně tak tomu bylo v Srbsku (5,3 %), Severní Makedonii (3,8 %) a Turecku (2,1 %; údaje za rok 2017).

Pokud jde o dopad v relativním vyjádření, dostala se nad hranici chudoby v důsledku sociálních transferů nejméně polovina všech osob ohrožených chudobou ve Finsku a v Irsku; stejně tak tomu bylo i v případě Islandu (údaje za rok 2016) a Norska.

Příjmová nerovnost

Vlády, tvůrci politik a společnost obecně nemohou bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení, aniž by analyzovali nerovnosti ve společnosti, ať už jsou ekonomické nebo sociální povahy.

Obrázek 6 poskytuje informace o nerovnosti příjmového rozdělení v roce 2018: populací vážený průměr národních hodnot každého jednotlivého členského státu EU ukazuje, že 20 % obyvatel s nejvyššími ekvivalizovanými disponibilními příjmy mělo 5,1krát vyšší příjmy než 20 % obyvatel s nejnižšími ekvivalizovanými disponibilními příjmy v EU-27. Tento koeficient se v jednotlivých členských státech EU značně lišil, pohyboval se od 3,0 na Slovensku do 6,0 či více ve Španělsku, v Itálii a Lotyšsku a více než 7,0 v Litvě, Rumunsku a Bulharsku, kde dosáhl nejvyšší hodnoty 7,7. Z nečlenských zemí uvedených na obrázku 6 vykázaly Severní Makedonie (6,2) a Černá Hora (7,6; údaje za rok 2017) obdobně vysoké koeficienty příjmové nerovnosti, zatímco v Srbsku (8,6) a Turecku (8,7; údaje za rok 2017) byly vyšší než v kterémkoli členském státě.

Obrázek 6: Nerovnost příjmového rozdělení — koeficient příjmové nerovnosti, 2018
Zdroj: Eurostat (ilc_di11)

Nerovnost v případě dílčích populací je předmětem zájmu politik. Jednou ze skupin hodných zvláštního zřetele je skupina starších osob, což částečně odráží rostoucí podíl obyvatel EU ve věku 65 let a více. Při řešení chudoby starších osob mohou sehrát důležitou roli penzijní systémy. V tomto ohledu je vypovídající srovnání příjmů starších osob se zbytkem populace.

V EU-27 jako celku se v roce 2018 medián příjmů osob ve věku 65 let a více rovnal 91 % mediánu příjmů obyvatel ve věku do 65 let

Ve čtyřech členských státech EU (Lucembursko, Francie, Řecko a Itálie) byl medián příjmů osob ve věku 65 let a více vyšší než medián příjmů osob do 65 let věku (viz obrázek 7). Stejně tak tomu bylo i v případě čtyř kandidátských zemí uvedených na obrázku. V Maďarsku, Španělsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku a na Slovensku dosahoval medián příjmů osob ve věku 65 let a více 90 % až 100 % mediánu zaznamenaného u osob do 65 let věku. Stejně tak tomu bylo i na Islandu (údaje za rok 2016) a v Norsku. Medián příjmů nižší než 80 % byl zaznamenán v Chorvatsku, Belgii, Dánsku, Bulharsku, Česku, na Maltě a v pobaltských členských státech; nejnižší pak byl v Litvě (64 %), v Lotyšsku (58 %) a v Estonsku (57 %). Relativně nízké poměry mohou do značné míry odrážet nízké důchodové nároky.

Obrázek 7: Vzájemný poměr příjmů – medián, 2018
Zdroj: Eurostat (ilc_pnp2)

Hloubku chudoby, jež slouží k vyčíslení toho, do jaké míry jsou chudé osoby chudé, lze měřit relativním propadem příjmů. Medián příjmů osob ohrožených chudobou byl v EU-27 v roce 2018 v průměru 24,5 % pod hranicí chudoby (viz obrázek 8), Tato hranice je stanovena na úrovni 60 % národního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu všech osob.

Obrázek 8: Relativní propad příjmů, 2018
(v %)
Zdroj: Eurostat (ilc_li11)

Z členských států EU byl propad příjmů nejhlouběji pod hranicí chudoby v Rumunsku (35,2 %). Propad vyšší než 25,0 % byl rovněž vykázán v Itálii, Řecku, Chorvatsku, Španělsku, Litvě, Lotyšsku, Bulharsku a na Slovensku. Propady v Severní Makedonii (37,7 %) a Srbsku (37,4 %) byly vyšší než v kterémkoli členském státě a relativně vysoké byly také v Černé Hoře (34,0 %) a Turecku (26,4 %; údaje za rok 2017). Nejnižší propad příjmů byl v členských státech EU zjištěn ve Finsku (14,2 %), za ním následovalo Česko (15,0 %) a Irsko (15,3 %). Propad na Islandu byl rovněž na podobně nízké úrovni (15,3 %; údaje za rok 2016).

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Údaje použité v tomto článku pocházejí především z mikrodat ze statistiky EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC). Údaje EU-SILC se sestavují každoročně a jsou hlavním zdrojem statistik, které měří příjmy a životní podmínky v Evropě. Jsou rovněž hlavním zdrojem informací používaných k propojení jednotlivých aspektů týkajících se kvality života domácností a jednotlivců. Referenční populací pro informace uvedené v tomto článku jsou všechny soukromé domácnosti a jejich stávající členové, kteří mají v době sběru údajů bydliště na území některého členského státu EU. Osoby žijící v kolektivních domácnostech a v institucích se obecně do cílové populace nezahrnují. Údaje za EU a eurozónu jsou populací váženými průměry údajů za členské státy.

Disponibilní příjem domácnosti se stanoví sečtením všech peněžních příjmů získaných z jakéhokoli zdroje každým ze členů domácnosti (včetně příjmů z práce, investic a sociálních dávek) – a příjmů získaných na úrovni domácnosti – a odečtením zaplacených daní a příspěvků na sociální zabezpečení. S cílem zohlednit velikost domácnosti a její složení se tento součet dělí počtem „ekvivalentních dospělých“ použitím standardní stupnice (ekvivalence), tzv. „modifikované stupnice OECD“, která přiřazuje první dospělé osobě v domácnosti váhu 1,0, dalším členům domácnosti starším 14 let váhu 0,5 a členům domácnosti do 14 let váhu 0,3. Výsledná hodnota se nazývá ekvivalizovaný disponibilní příjem a přiřazuje se každému členu domácnosti. Pro účely ukazatelů chudoby se ekvivalizovaný disponibilní příjem vypočítává z celkového disponibilního příjmu každé domácnosti vyděleného ekvivalizovanou velikostí domácnosti; v důsledku toho se má za to, že každá osoba v domácnosti má stejný ekvivalizovaný příjem.

Sledovaným obdobím je pro příjmy pevně stanovené dvanáctiměsíční období (např. předchozí kalendářní nebo daňový rok) u všech zemí kromě Spojeného království, kde je sledovaným obdobím pro příjmy běžný rok šetření, a Irska, kde je šetření průběžné a příjem se zjišťuje za období 12 měsíců před šetřením.

Míra ohrožení chudobou se vymezuje jako podíl osob s ekvivalizovaným disponibilním příjmem, který je pod hranicí ohrožení chudobou stanovenou na úrovni 60 % národního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu. V souladu s rozhodnutími Evropské rady se míra ohrožení chudobou měří vztažená k situaci v jednotlivých členských státech EU a neuplatňuje se společná prahová hodnota. Míra ohrožení chudobou může být vyjádřena před sociálními transfery nebo po nich, přičemž rozdíl měří hypotetický dopad národních sociálních transferů na snížení rizika chudoby. Starobní a pozůstalostní důchody se počítají jako příjem před transfery a ne jako sociální transfery. Jsou dostupné různé analýzy tohoto ukazatele, například podle věku, pohlaví, ekonomické aktivity, typů domácností či úrovně vzdělání. Je třeba poznamenat, že uvedený ukazatel neměří bohatství, ale že je relativním měřítkem nízkého běžného příjmu (ve srovnání s ostatními obyvateli v téže zemi).

V tabulkách v tomto článku se používají tyto notace:

Hodnota vyznačená kurzívou     datová hodnota je předpokládaná, předběžná nebo odhadovaná a pravděpodobně se ještě změní;
: hodnota není k dispozici, důvěrná nebo nespolehlivá hodnota.

Kontext

Na zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 hlavy států a předsedové vlád schválili první sadu společných statistických ukazatelů sociálního vyloučení a chudoby, jež jsou neustále zdokonalovány podskupinou pro ukazatele Výboru pro sociální ochranu. Tyto ukazatele jsou základním prvkem otevřené metody koordinace pro monitorování pokroku dosaženého členskými státy EU při zmírňování chudoby a sociálního vyloučení.

Šetření EU-SILC je referenčním zdrojem statistik EU v oblasti příjmů a životních podmínek, a zejména ukazatelů týkajících se sociálního začleňování. V souvislosti se strategií EU 2020 přijala Evropská rada v červnu 2010 hlavní cíl pro sociální začleňování: do roku 2020 by mělo být alespoň o 20 milionů méně osob v EU ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, než tomu bylo v roce 2008. EU-SILC je zdrojem používaným pro monitorování pokroku při dosahování tohoto hlavního cíle, který se měří na základě ukazatele, jenž kombinuje míru ohrožení chudobou, míru silné materiální deprivace a podíl osob žijících v domácnostech s velmi nízkou pracovní intenzitou – další informace viz článek o osobách ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (v angličtině).

Přímý přístup

Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Vizualizace




Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Income_poverty_statistics/cs&oldid=531096"