Archive:Statistiky obnovitelných zdrojů energie

Extrakce údajů z databáze: leden 2020.

Plánovaná aktualizace článku: duben 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 4 January 2021.

Highlights

V roce 2018 se energie z obnovitelných zdrojů podílela 18,9 % na energii spotřebované v EU a směřuje k cíli 20 % stanovenému pro rok 2020.

V roce 2018 dosáhl podíl energie z obnovitelných zdrojů používané v dopravě v EU 8,3 %.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů, 2018
(v % hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

Stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě je hlavním cílem Zelené dohody pro Evropu (COM(2019) 640 final), což je nejambicióznější balíček opatření, jež umožní, aby evropští občané a podniky měli z udržitelné ekologické transformace prospěch.

Využívání energie z obnovitelných zdrojů má mnoho potenciálních výhod, včetně snižování emisí skleníkových plynů, diverzifikace dodávek energie a nižší závislosti na trzích s fosilními palivy (zejména s ropou a zemním plynem). Růst obnovitelných zdrojů energie také může stimulovat zaměstnanost v EU, a to vytvářením pracovních míst v oblasti nových „zelených“ technologií.

V tomto článku jsou uvedeny nejnovější statistiky o obnovitelných zdrojích energie celkem a ve třech odvětvích spotřeby (hrubá spotřeba elektřiny, vytápění a chlazení a doprava) v Evropské unii (EU). Obnovitelné zdroje energie zahrnují větrnou energii, solární energii (termickou, fotovoltaickou a koncentrovanou), vodní energii, přílivovou energii, geotermální energii, teplo okolního prostředí zachycené tepelnými čerpadly, biopaliva a obnovitelnou část odpadu.

Full article

Podíl energie z obnovitelných zdrojů se mezi roky 2004 a 2018 téměř zdvojnásobil

EU usiluje o to, aby do roku 2020 dosáhl podíl hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů 20 %; tento cíl je rozdělen mezi členské státy EU v rámci jejich národních akčních plánů (v angličtině), ve kterých je vytyčena cesta k rozvoji obnovitelných zdrojů energie v každém členském státě. Na obrázku 1 jsou uvedeny nejnovější dostupné údaje týkající se podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a cíle, které byly stanoveny na rok 2020. V roce 2018 dosahoval podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v EU 18,9 % oproti 9,6 % v roce 2004.

Tento pozitivní vývoj byl podnícen právně závaznými cíli v oblasti zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, které byly ustanoveny směrnicí 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Evropská unie jako celek je na dobré cestě ke splnění svých cílů stanovených do roku 2020, některé členské státy však budou muset vynakládat více úsilí, aby dostály svým závazkům, pokud jde o dva hlavní cíle: celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie (viz obrázek 1) a specifický podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě (o čemž se pojednává dále v článku, viz obrázek 2 a tabulka 4).

Obrázek 1: Podíl energie z obnovitelných zdrojů, 2018
(% hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

S více než polovinou (54,6 %) energie z obnovitelných zdrojů v hrubé konečné spotřebě energie mělo Švédsko v roce 2018 zdaleka nejvyšší podíl ze všech členských států EU před Finskem (41,2 %), Lotyšskem (40,3 %), Dánskem (36,1 %) a Rakouskem (33,4 %). Na druhém konci žebříčku byly nejnižší podíly obnovitelných zdrojů zaznamenány v Nizozemsku (7,4 %), na Maltě (8,0 %), v Lucembursku (9,1 %) a v Belgii (9,4 %). Ze srovnání s nejnovějšími údaji dostupnými za rok 2018 vyplývá, že cíle stanovené pro Francii a Nizozemsko vyžadují, aby tyto země zvýšily svůj podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie, a to Francie nejméně o 6,4 procentního bodu a Nizozemsko nejméně o 6,6 procentního bodu. Naopak dvanáct členských států již překročilo svůj cíl pro rok 2020; míra, v jaké byly tyto cíle překročeny, byla obzvláště vysoká – v rozmezí od 5,0 do 8,0 procentního bodu – v Chorvatsku, Švédsku, Dánsku a Estonsku.

V tabulce 1 jsou uvedeny údaje za všechny vykazující země a také hodnoty orientačního plánu.

Tabulka 1: Podíl energie z obnovitelných zdrojů, 2004–2018
(% hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

Statistické výsledky, které jsou uvedeny dále v tomto článku, se týkají vývoje podílu energie z obnovitelných zdrojů v letech 2004 až 2018 ve třech sektorech spotřeby: hrubé spotřebě elektřiny, vytápění a chlazení a dopravě.

Větrná energie je nejdůležitějším obnovitelným zdrojem elektrické energie

Pravidla započítávání ve směrnici 2009/28/ES stanoví, že elektřina vyrobená z vodní energie a větrné energie musí být normalizována, aby se zohlednily roční výkyvy počasí (vodní energie se normalizuje posledních 15 let a větrná energie posledních 5 let). V tomto článku se uvádějí výsledky uplatňování těchto pravidel započítávání.

Růst podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie během období let 2008 až 2018 ve velké míře odráží rozšíření tří obnovitelných zdrojů energie v celé EU, především větrné energie, ale také solární energie a pevných biopaliv (včetně obnovitelného odpadu). V roce 2018 byla větrná energie vůbec největším zdrojem pro výrobu elektřiny v EU. Množství elektřiny vyrobené z vodní energie bylo relativně srovnatelné s úrovní zaznamenanou před deseti lety. Naopak množství elektřiny vyrobené v EU ze solární energie a z větrných turbín bylo 15,5krát, resp. 2,9krát vyšší v roce 2018, než tomu bylo v roce 2008. Růst elektřiny ze solární energie byl velmi výrazný, z pouhých 7,4 TWh v roce 2008 na 115,0 TWh v roce 2018.

Mezi jednotlivými členskými státy EU existují významné rozdíly. V Rakousku (73,1 %), Švédsku (66,2 %) a Dánsku (62,4 %) byly alespoň tři pětiny spotřebované elektřiny vyrobeny z obnovitelných zdrojů energie – především z vodní a větrné energie – a v Lotyšsku (53,5 %) a v Portugalsku (52,2nbsp;%) pocházela z obnovitelných zdrojů energie více než polovina spotřebované elektřiny. Na druhé straně na Kypru (9,4 %), v Lucembursku (9,1 %), Maďarsku (8,3 %) a na Maltě (7,1 %) byl podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů nižší než 10 % (viz tabulka 2).

Tabulka 2: Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny, 2004–2018
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

Více než jedna pětina energie využívané k vytápění a chlazení pochází z obnovitelných zdrojů

V roce 2018 připadalo na energii z obnovitelných zdrojů 21,1 % celkové spotřeby energie na vytápění a chlazení v EU. Jedná se o významný nárůst ve srovnání s 11,7 % v roce 2004. K tomuto růstu přispěl nárůst v průmyslových odvětvích, službách a domácnostech (stavebnictví). Aerotermální, geotermální a hydrotermální energie zachycená tepelnými čerpadly se zohledňuje v rozsahu, v jakém ji země vykazují. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení uvádí tabulka 3.

Tabulka 3: Podíl energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení, 2004–2018
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

8,3% podíl energie z obnovitelných zdrojů použité v dopravě v roce 2018

Evropská unie se dohodla na stanovení společného cíle dosáhnout do roku 2020 10% podílu energie z obnovitelných zdrojů (včetně kapalných biosložek (kapalných biopaliv), vodíku, biomethanu či „zelené“ elektřiny atd.) používané v dopravě.

Průměrný podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě se zvýšil z 1,5 % v roce 2004 na 8,3 % v roce 2018. V členských státech EU se podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě pohonných hmot pohyboval od nejvyšších hodnot 29,7 % ve Švédsku, 14,9 % ve Finsku a 9,8 % v Rakousku až po méně než 4,0 % v Chorvatsku (3,9 %), Řecku (3,8 %), Estonsku (3,3 %) a na Kypru (2,7 %) viz obrázek 2.

Obrázek 2: Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, 2018
(% hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

V některých členských státech EU došlo k rychlému nárůstu využívání energie z obnovitelných zdrojů jako pohonných hmot v dopravě. To platilo zejména pro Irsko, Lucembursko, Maltu, Nizozemsko, Finsko a Švédsko.

Více podrobností o podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě uvádí tabulka 4.

Tabulka 4: Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, 2004–2018
(% hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_ren)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Renewable energy: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Statistiky uvedené v tomto článku vycházejí z údajů sestavených v souladu s pravidly započítávání stanovenými ve směrnici 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a vypočítanými na základě energetických statistik, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 1099/2008 o energetické statistice naposledy pozměněné v listopadu 2017 nařízením (EU) 2017/2010. Směrnice 2009/28/ES bude používána až do referenčního roku 2020. Od uvedeného roku se bude výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů řídit pravidly započítávání stanovenými ve směrnici 2018/2001/EU o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Údaje jsou k dispozici za všechny členské státy EU a za Spojené království, Norsko, Černou Horu, Severní Makedonii, Srbsko, Albánii, Turecko a Kosovo*. Údaje jsou obecně úplné, aktuální a srovnatelné mezi zeměmi.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie je klíčovým ukazatelem měření pokroku v rámci strategie EU 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Tento ukazatel lze považovat za odhad pro účely monitorování směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, avšak v některých zemích dosud nejsou statistické systémy plně rozvinuty tak, aby splňovaly požadavky této směrnice, pokud jde o specifické technologie v oblasti obnovitelných zdrojů; řada zemí například nevykazuje tepelnou energii okolního prostředí v případě tepelných čerpadel.

Ve všech výpočtech jsou zohledněna specifická ustanovení směrnice 2009/28/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Významným aspektem, který je třeba zohlednit při interpretaci údajů, jsou statistické revize. Nejnovější údaje za rok 2005 vykazují ve srovnání s údaji dostupnými v době přípravy a přijímání uvedené směrnice v období let 2007–2008 nepatrné rozdíly. Změny jsou důsledkem revizí souborů údajů předaných vykazujícími zeměmi v rámci odpovědí na roční dotazníky o energetice. V důsledku revize údajů o spotřebě biomasy v domácnostech ukazují aktualizované údaje za Chorvatsko, že jeho spotřeba energie z obnovitelných zdrojů překračuje cíl Chorvatska do roku 2020 již od roku 2004 (první rok, za který jsou hodnoty k dispozici). Chorvatsko však není jediným případem. V důsledku směrnice o energii z obnovitelných zdrojů monitorují země mnohem pozorněji toky obnovitelných energetických komodit ve svých hospodářstvích. Velmi významným případem je spotřeba biomasy, v jejímž případě zahajují země mnohem podrobnější zjišťování, které jim umožní pořizovat více údajů o konečné spotřebě energie z biomasy. Několik zemí v důsledku toho reviduje své údaje, což vede ke zvýšení jejich podílu energie z obnovitelných zdrojů (např. Chorvatsko, Francie, Litva a Maďarsko).

Hrubá konečná spotřeba energie je vymezena ve směrnici 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích jako energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby (včetně veřejných služeb), zemědělství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu.

Z podílu biomasy na vytápění a výrobě elektřiny byla odečtena produkce energie z neobnovitelných komunálních odpadů. Spotřeba pro potrubní dopravu byla zahrnuta do hrubé konečné spotřeby energie v souladu se sektorovou klasifikací podle nařízení o energetické statistice. Aby se zlepšila přesnost a konzistence s vnitrostátními statistikami, byla při výpočtu podílů obnovitelné energie použita místo standardní výhřevnosti národní výhřevnost, pokud byly tyto hodnoty k dispozici, pro převod množství všech energetických produktů na energetické jednotky.

Údaje za období let 2004–2010: Směrnice 2009/28/ES ještě neexistovala, nebo byla přijata teprve nedávno. Ve většině evropských zemí nebyla uzákoněna ve vnitrostátním právu. Hodnoty v těchto letech se při posuzování legislativního souladu s orientačním plánem vymezeným v části B přílohy I uvedené směrnice nepoužívají. Směrnice 2009/28/ES o energii z obnovitelných zdrojů stanoví, že do cílů se započítávají pouze biopaliva a biokapaliny, které splňují kritéria udržitelnosti. Bylo rozhodnuto, že za roky 2004–2010 budou všechny biopaliva a biokapaliny započítány do čitatele podílu energie z obnovitelných zdrojů.

Údaje od roku 2011: Soulad s článkem 17 (Kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny) musí být posuzován s ohledem na článek 18 (Ověřování souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny). Počínaje referenčním rokem 2011 mají země vykázat jako splňující kritéria pouze biopaliva a biokapaliny, jejichž soulad s články 17 a 18 lze plně prokázat. Do příslušných podílů obnovitelných zdrojů energie se započítávají pouze biopaliva a biokapaliny, které jsou vykázány jako splňující kritéria. V některých zemích nebyla spotřeba biopaliv a biokapalin v období let 2011–2015 potvrzena jako splňující kritéria (udržitelná) z důvodu pozdního provedení směrnice 2009/28/ES. Podíl energie z obnovitelných zdrojů jako celek od roku 2004 sice roste, ale její podíl v dopravě se v letech 2010 až 2011 snižoval. To lze zčásti připsat celkové absenci biopaliv splňujících kritéria vykázaných několika zeměmi EU (země sice vykázaly určité použití biopaliv, avšak žádné či jen malá část z nich splňovala v roce 2011 kritéria). Vzhledem k tomu, že některé země ještě plně neprovedly všechna ustanovení směrnice o obnovitelných zdrojích, nejsou některá biopaliva a biokapaliny v období let 2011–2015 započítána jako splňující kritéria (udržitelná).

Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je vymezen jako poměr mezi elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie a hrubou vnitrostátní spotřebou elektřiny. Jak je stanoveno ve směrnici 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích energie, je hrubou konečnou spotřebou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie. Patří sem jak vodní elektrárny (kromě elektřiny z vodní energie vyrobené v přečerpávacích elektrárnách z přečerpané vody), tak elektřina vyrobená z pevných biopaliv / odpadu a ve větrných, solárních a geotermálních zařízeních. Směrnice také požaduje, aby výroba elektřiny z vodní a větrné energie byla normalizována. Vzhledem k požadavku patnáctileté normalizace výroby elektřiny z vodní energie a dostupnosti energetických statistik (za EU, počínaje rokem 1990) není pro tento ukazatel dostupná dlouhodobá časová řada.

Pro účely výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení se konečnou spotřebou energie z obnovitelných zdrojů rozumí konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění a chlazení plus energie pro ústřední vytápění vyrobená z obnovitelných zdrojů. Celkovou konečnou spotřebou energie pro vytápění a chlazení je konečná spotřeba všech energetických komodit, kromě elektřiny, pro jiné účely než dopravu, k níž se přičte spotřeba tepla pro vlastní použití v elektrárnách a teplárnách a tepelné ztráty v sítích. Podrobnější definice viz příručka k nástroji SHARES (v angličtině).

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na pohonných hmotách spotřebovaných v dopravě se vypočítává na základě energetických statistik podle metodiky popsané ve směrnici 2009/28/ES. Podíl všech kapalných biosložek (kapalných biopaliv) je zahrnut do výpočtu tohoto ukazatele až do roku 2010. Od roku 2011 jsou údaje týkající se kapalných biosložek v dopravě omezeny pouze na kapalné biosložky, které jsou v souladu se směrnicí 2009/28/ES (jinými slovy splňující kritéria udržitelnosti).

Kontext

Evropská komise vypracovala několik energetických strategií pro bezpečnější, udržitelnější a nízkouhlíkové hospodářství. Používání obnovitelných zdrojů energie kromě toho, že přispívá k boji se změnou klimatu na základě snížení emisí skleníkových plynů, by mělo vést k větší bezpečnosti dodávek energie, větší rozmanitosti dodávek energie, menšímu znečištění ovzduší, ale také k možnosti vytvářet pracovní místa v environmentálním sektoru a sektoru energie z obnovitelných zdrojů.

Klimaticko-energetický balíček 2020 přijatý v prosinci 2008 se stal dalším podnětem k dosažení zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % celkové spotřeby energie do roku 2020 a současně vyzval ke snížení jak spotřeby energie, tak emisí skleníkových plynů o 20 %. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů stanovila celkový cíl pro celou EU do roku 2020, aby 20 % spotřeby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů a aby se obnovitelné zdroje energie podílely 10 % na pohonných hmotách použitých v sektoru dopravy. Směrnice mění právní rámec pro podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, požaduje, aby se v národních akčních plánech (v angličtině) stanovilo, jak se budou obnovitelné zdroje energie v jednotlivých členských státech rozvíjet, vytváří mechanismus spolupráce a stanoví kritéria udržitelnosti pro kapalná biopaliva (v souvislosti s obavami z možných nepříznivých účinků na ceny plodin, dodávky potravin, ochranu lesů, biologickou rozmanitost, vodní a půdní zdroje). V červenci 2014 byla přijata zpráva o udržitelnosti pevných a plynných biopaliv využívaných v oblasti elektrické energie, vytápění a chlazení (SWD(2014) 259) (v angličtině).

Dne 6. června 2012 předložila Evropská komise sdělení s názvem „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012) 271 final), ve kterém nastínila možnosti politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie v období po roce 2020. Sdělení rovněž vyzvalo k lepší koordinaci evropského přístupu k zavádění a reformám režimů podpory a k většímu využívání obchodu s obnovitelnými energiemi mezi členskými státy EU. V lednu 2014 předložila Evropská komise cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, aby se povzbudily soukromé investice do infrastruktury a nízkouhlíkových technologií. Jedním z klíčových navrhovaných cílů je, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů dosáhl do roku 2030 alespoň 27 %. Tyto cíle se považují za krok k dosažení cílů v oblasti emisí skleníkových plynů do roku 2050 předložených v plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (v angličtině) (KOM (2011) 112 v konečném znění).

V únoru 2015 předložila Evropská komise své plány na rámcovou strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu ve sdělení (COM(2015) 80 final). Navrhuje zde pět dimenzí strategie, z nichž jednou je dekarbonizace hospodářství.

Dne 11. prosince 2018 přijala EU směrnici 2018/2001/EU o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Nový regulační rámec obsahuje závazný cíl EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030, a to 32 %, přičemž do roku 2023 je možné předložit návrh na jeho zvýšení. To výrazně přispěje k realizaci politické priority Komise, kterou představil předseda Juncker v roce 2014, aby se Evropská unie stala světovou jedničkou v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Evropě to umožní, aby si zachovala svoji vedoucí úlohu v boji proti změně klimatu, v přecházení k čisté energii a v plnění cílů stanovených Pařížskou dohodou.

Stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě je největší výzvou a příležitostí naší doby. Evropská komise za účelem dosažení tohoto cíle předložila dne 11. prosince 2019 Zelenou dohodu pro Evropu (COM(2019) 640 final), což je nejambicióznější balíček opatření, jež umožní, aby evropští občané a podniky měli z udržitelné ekologické transformace prospěch. Opatření, která jsou součástí prvotního plánu klíčových politik, zahrnují výrazné snížení emisí, investice do špičkového výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Zelená dohoda pro Evropu však především představuje cestu vedoucí k nediskriminujícímu a sociálně spravedlivému přechodu na takové hospodářství. Při její koncepci se myslelo na to, aby během této budoucí rozsáhlé transformace nezůstal žádný jednotlivec nebo region opomenut.

Zelená dohoda je integrální součástí strategie Komise zaměřené na splnění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích cílů udržitelného rozvoje, jakož i dalších priorit oznámených v politických směrech předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Komise v rámci Zelené dohody přeorientuje evropský semestr makroekonomické koordinace a začlení do něj cíle udržitelného rozvoje OSN. Udržitelnost a blahobyt občanů se tak stanou ústředním prvkem hospodářské politiky a cíle udržitelného rozvoje centrálním prvkem tvorby politik EU a jejích aktivit.

Direct access to

Poznámky

* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244 (1999) a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.