Archive:Změny ve složení obyvatelstva na regionální úrovni
This Statistics Explained article is outdated and has been archived - for recent articles on population see here.
- Údaje z března 2011. Nejnovější údaje: další informace z Eurostatu, hlavní tabulky a databáze.
Tento článek se zabývá stávající situací v jednotlivých regionech Evropské unie (EU), pokud jde o změny ve složení obyvatelstva plynoucí z přirozených změn ve složení obyvatelstva nebo migrace; v současnosti je migrace hlavním faktorem. Demografický vývoj má značný dopad na společnosti v EU a je problémem, jemuž se věnují všechny oblasti politik. Pro tvůrce politik, ale rovněž pro běžné občany, jsou proto podrobné statistické informace nezbytné.
Zdroj: Eurostat (demo_r_gind3)
Zdroj: Eurostat (reg_gind3) a (demo_gind)
,_by_NUTS_3_regions,_2008.PNG)
Zdroj: Eurostat (reg_gind3) a (demo_gind)
Zdroj: Eurostat (demo_r_frate2)
Zdroj: Eurostat (demo_r_mlifexp)
Zdroj: Eurostat (demo_r_mlifexp)
Zdroj: Eurostat (demo_r_d2jan)
Hlavní statistické výsledky
Počet obyvatel a hustota zalidnění
K 1. lednu 2009 mělo 27 členských států Evropské unie celkem 499,7 milionu obyvatel. Hustota zalidnění byla v roce 2008 na úrovni EU-27 odhadována na 116 obyvatel na km2.
Mapa 1 ukazuje hustotu zalidnění v roce 2008. Obecně platí, že regiony NUTS 3, jejichž součástí je hlavní město země, a ve většině případů regiony v jejich těsném sousedství, jsou zalidněny nejhustěji.
Zdaleka nejhustěji zalidněným regionem úrovně NUTS 3 byl region Paris (21 022 obyvatel na km2), na druhém místě byl Inner London West (10 094) a Inner London East (9 049). Hustota zalidnění převyšující 5 000 na km2 byla zaznamenána v těchto regionech NUTS 3, v sestupném pořadí: Hauts-de-Seine (Francie), Bucureşti (Rumunsko), Bruxelles-Capitale/Brussel-Hoofdstad (Belgie), Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne (Francie), Melilla (Španělsko) a Basel-Stadt (Švýcarsko).
Nejnižší hustotu zalidnění mezi statistickými regiony úrovně 3 měl mezi územími zahrnutými do zjišťování v roce 2008 Landsbyggd (Island) s 1,2 obyvatele na km2. V rámci EU-27 měl nejmenší hustotu zalidnění region NUTS 3 Guyane (Francie) s 2,7 obyvatele na km2.
Změny ve složení obyvatelstva v roce 2008
Změny ve složení obyvatelstva v daném referenčním roce vyjadřuje rozdíl mezi počtem obyvatelstva k 1. lednu následujícího roku a k 1. lednu daného referenčního roku. Změny v počtu obyvatel jsou výsledkem počtu narození a úmrtí a počtu osob migrujících oběma směry. Změny ve složení obyvatelstva proto charakterizují dvě složky: „přirozené změny“ (rozdíl mezi počtem narození a úmrtí) a „čistá migrace a statistické očištění“ (viz zdroje a dostupnost údajů).
Mapy 2, 3 a 4 představují změny ve složení obyvatelstva a tyto dvě složky v roce 2008 podle regionů NUTS 3. Pro srovnatelnost jsou změny ve složení obyvatelstva a jejich dvě složky uvedeny jako hrubé míry na 1 000 obyvatel, tj. v poměru k průměrnému počtu obyvatel daného regionu (viz zdroje a dostupnost údajů).
Z map vyplývá, jak různé jsou změny ve složení obyvatelstva v jednotlivých regionech (Mapa 2 uvádí nárůst a snížení) v důsledku kladných či záporných hodnot přirozených změn (Mapa 3) a kladných či záporných hodnot čisté migrace a statistického očištění (Mapa 4).
Stávající demografická situace v EU-27 potvrzuje trvalý nárůst, který pokračuje nepřetržitě od roku 1960. Obyvatelstvo EU-27 vzrostlo v roce 2008 o 4,1 na 1 000 obyvatel, a to o 1,2 na 1 000 obyvatel v důsledku přirozeného přírůstku (viz zdroje a dostupnost údajů) a o 2,9 na 1 000 obyvatel v důsledku čisté migrace[1]. Přestože počet obyvatel EU-27 celkově v roce 2008 vzrostl, byla tato změna ve složení obyvatelstva v jednotlivých členských státech nerovnoměrná. V roce 2008 vzrostl počet obyvatel ve 20 členských státech EU, zatímco ve zbývajících sedmi poklesl.
Pokles počtu obyvatel byl zaznamenán ve většině severovýchodních a východních a v některých jihovýchodních regionech NUTS 3. Zeměmi s regiony nejvíce postiženými tímto trendem byly v roce 2008 Bulharsko, Německo, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Chorvatsko, kde došlo k poklesu počtu obyvatel ve většině regionů NUTS 3, přičemž tento pokles byl výraznější než nárůst počtu obyvatel zaznamenaný v ostatních regionech těchto zemí. Ke zřejmému poklesu počtu obyvatel došlo také v severních částech Švédska, ve finském regionu Itä-Suomi, v mnoha regionech Řecka a Portugalska a v některých regionech Turecka. Na druhou stranu byl zaznamenán nárůst počtu obyvatel na Kypru, v Lucembursku a na Maltě, dále pak v Černé Hoře, Bývalé jugoslávské republice Makedonii a ve větší míře v Turecku.
Téměř ve všech západních a jihozápadních regionech EU v roce 2008 počet obyvatel vzrostl. Je to zřejmé zejména v Irsku a téměř ve všech regionech Spojeného království, v Itálii, Španělsku, Francii, včetně francouzských zámořských departementů, a na španělských a portugalských ostrovech v Atlantickém oceánu. K pozitivním změnám v počtu obyvatel došlo rovněž v Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Lucembursku a v Nizozemsku.
Mapu 2 lze zpřesnit analýzou dvou složek změny ve složení obyvatelstva, tj. přirozenou změnou a čistou migrací[2].
Mapa 3 znázorňuje, že v mnoha regionech EU v roce 2008 úmrtnost převýšila porodnost. Vyplývající záporné hodnoty přirozených změn ve složení obyvatelstva jsou vysoce rozšířené a týkají se téměř poloviny regionů EU. Kladné hodnoty přirozených změn ve složení obyvatelstva byly zaznamenány v Irsku, středních částech Spojeného království, ve většině regionů ve Francii, v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Švýcarsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku a v Dánsku a ve většině regionů Norska. Ve všech těchto regionech bylo v roce 2008 zaznamenáno více porodů živě narozených dětí než úmrtí.
Více úmrtí než narození bylo zaznamenáno ve většině regionů Německa, v Maďarsku, Chorvatsku, Rumunsku a Bulharsku a také v pobaltských členských státech na severu a v Řecku a Itálii na jihu. Ostatní země vykazují celkově vyváženější poměr.
Jednou z hlavních příčin zpomalení přirozeného růstu počtu obyvatel je skutečnost, že obyvatelé EU mají méně dětí než dřívější generace. Na agregované úrovni ve 27 zemích, jež jsou dnes součástí EU, se celková míra porodnosti snížila z přibližně 2,5 živě narozených dětí na ženu na začátku šedesátých let 20. století na 1,60 v letech 2006–2008. (Definice celkové míry porodnosti (viz zdroje a dostupnost údajů)).
Na vnitrostátní úrovni byla v 17 z 27 členských států v letech 2006–2008 zaznamenána celková míra porodnosti nižší než 1,5 dítěte na ženu. V rozvinutých částech světa se dnes celková míra porodnosti ve výši přibližně 2,1 živě narozených dětí na ženu považuje za míru obnovy populace, což je míra, jež zajišťuje dlouhodobou stabilitu počtu obyvatel, nedojde-li k emigracím či imigracím. Mezi roky 2006 a 2008 nedosahovala ani zdaleka této míry obnovy populace prakticky ani jedna ze zemí EU, zemí ESVO a kandidátských zemí, s výjimkou Turecka a Islandu.
Mapa 5 ukazuje variaci celkové míry porodnosti podle regionů NUTS 2. Ve 317 regionech NUTS 2, jichž se týkala tato analýza, činila celková míra porodnosti v letech 2006–2008 v průměru od jednoho dítěte na ženu v Asturias ve Španělsku až po 3,7 dítěte ve francouzském zámořském departementu Guyane.
Naděje dožití při narození se za posledních 50 let díky lepším socioekonomickým a environmentálním podmínkám a lepší zdravotní péči prodloužila přibližně o deset let.
Mapy 6 a 7 znázorňují průměrnou naději dožití při narození mužů a žen v letech 2006–2008 v regionech NUTS 2. Obě mapy jsou přímo srovnatelné díky společným barevným škálám použitým ke klasifikaci naděje dožití mužů a žen.
Ve všech regionech žijí ženy déle než muži. Na úrovni EU-27 je průměrná naděje dožití při narození u žen 82,2 let a u mužů 76,1, což vytváří rozdíl mezi pohlavími ve výši 6,1 roku.
Údaje na regionální úrovni odhalily jasné rozdíly mezi nejnižšími a nejvyššími hodnotami u žen a mužů. Nejnižší hodnoty činily 76,0 let u žen (rumunské regiony Vest a Nord-Vest a regiony Yugoiztochen a Severozapaden v Bulharsku) a 65,5 let u mužů (Litva). Nejvyšší hodnoty naděje dožití při narození činily 86,0 let u žen a 80,2 let u mužů a obě byly zjištěny ve švýcarském regionu Ticino.
Mapa 6 znázorňuje, že zejména ve východních částech EU-27, kam spadají všechny regiony pobaltských států, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Bývala jugoslávská republika Makedonie a Černá Hora, a v několika regionech České republiky, Portugalska a Chorvatska, činí naděje dožití při narození u mužů 74 let nebo méně, zatímco v regionech Åland (Finsko) a Ticino (Švýcarsko) byly zjištěny hodnoty vyšší než 80 let. Na Mapě 7 lze vidět rozdíl mezi regiony v naději dožití při narození u žen, přičemž věk 78 let či nižší je průměrným věkem dožití zejména ve východních částech Evropy, včetně všech regionů Lotyšska, Litvy, Rumunska, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Černé Hory, a ve většině regionů Maďarska. Hodnoty převyšující věk 84 let byly zjištěny ve velkém počtu regionů Španělska, Francie a Itálie, v regionu Salzburg v Rakousku a ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku.
Nejnižší rozdíl v naději dožití mezi ženami a muži činí 3,4 roku a byl zjištěn ve finském regionu Åland, zatímco největší rozdíl ve výši 11,8 let se týká obyvatel Litvy.
Třetí determinantou změny počtu obyvatel (po porodnosti a úmrtnosti) je čistá migrace. Vzhledem k tomu, že mnoho zemí EU se v současné době nachází v demografické situaci, kdy je přirozená změna počtu obyvatel vyrovnaná nebo záporná, získává čistá migrace pro zachování velikosti populace na významu. Kromě toho migrace nepřímo přispívá k přirozenému přírůstku, protože migranti mají také děti. Migranti jsou většinou mladší a dosud nedosáhli věku, v němž je pravděpodobnost úmrtí vyšší.
Mapa 4 ukazuje čistou migraci (včetně statistického očištění) v roce 2008 podle regionů NUTS 3 v celé EU-27, zemích ESVO a kandidátských zemích.
V některých regionech EU-27 byla záporná přirozená změna v počtu obyvatel kompenzována kladnou čistou migrací. Nejpatrnější je tato situace v řeckých regionech Kerkyra a Ioannina, v severních a středních regionech Itálie a v regionech Pest (Maďarsko), Pieriga (Lotyšsko), La Palma (Španělsko), Wiener Umland/Nordteil (Rakousko) a Landes (Francie). Opačná situace, kdy je kladná přirozená změna v počtu obyvatel anulována zápornou čistou migrací, není tak častá, ale je patrná v regionech Miasto Poznań a Miasto Kraków v Polsku, v rakouských regionech Osttirol a Lungau, ve francouzském regionu Ardennes a v německých regionech Würzburg Landkreis a Mainz Kreisfreie Stadt.
Na Mapě 4 jsou zaznamenány čtyři přeshraniční regiony, které více lidí opustilo, než do nich přibylo (záporná čistá migrace):
- skandinávské země, tedy Island, severní regiony Norska a Švédska a západní a východní regiony Finska;
- severozápadní a střední Evropa, zahrnující několik regionů v Irsku, Spojeném království, Nizozemsku, většinu německých regionů, severovýchodních regionů ve Francii a rakouských jižních regionů;
- východní Evropa, zahrnující většinu regionů Lotyšska, Litvy, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie;
- jižní Evropa, zahrnující většinu regionů Portugalska, několik regionů Španělska, jižní Itálie, Řecka a několik regionů Chorvatska.
Záporná čistá migrace byla zaznamenána rovněž ve francouzských zámořských departementech Guadeloupe a Martinique.
V některých regionech se obě složky změny počtu obyvatelstva (přirozená změna a čistá migrace) vyvíjely stejně.
V Lucembursku, na Maltě, Kypru, v Lichtenštejnsku a Černé Hoře a ve většině regionů Irska, Belgie, Nizozemska, Španělska, Slovenska a Norska doprovázela kladnou přirozenou změnu kladná čistá migrace, což vedlo ke kumulovanému růstu počtu obyvatel těchto zemí a regionů.
V mnoha regionech NUTS 3 v Německu, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii se naopak obě složky změny počtu obyvatel vyvíjely negativně. Tento kumulovaný pokles vedl k výraznému poklesu počtu obyvatel v roce 2008.
Analýza čisté migrace v regionech NUTS 3, jejichž součástí jsou hlavní města zemí [3], došla k tomuto zjištění.
Díky pozitivní přirozené změně v kombinaci se silnou kladnou čistou migrací vykázalo 24 regionů zvýšení počtu obyvatel. Tento trend je nejlépe patrný v regionech hlavních měst ve skandinávských zemích (Oslo v Norsku, Höfudborgarsvædi na Islandu, Stockholms län ve Švédsku, Byen København v Dánsku a Uusimaa ve Finsku), ve střední Evropě (Luxembourg, Arr. de Bruxelles-Capitale/Arr. van Brussel-Hoofdstad v Belgii, Osrednjeslovenska ve Slovinsku a Hlavní město Praha v České republice) a v regionu Madrid ve Španělsku.
Ve čtyřech regionech kladná čistá migrace kompenzovala zápornou přirozenou změnu, a to konkrétně v regionech Budapest (Maďarsko), Sofia (stolitsa) (Bulharsko), Bucureşti (Rumunsko) a Vilniaus apskritis (Litva).
Pět regionů zaznamenalo kladnou změnu počtu obyvatel navzdory záporné čisté migraci, a sice zejména regiony Inner London a Outer London (Spojené království), Dublin (Irsko), Paris (Francie) a Grande Lisboa (Portugalsko).
V lotyšském region Riga došlo ke kumulovanému poklesu v důsledku negativní přirozené změny a současně záporné čisté migrace.
Stárnutí obyvatelstva: současný stav
Značné a setrvalé prodlužování naděje dožití při narození a kombinace s nízkými mírami porodnosti a odchodem poválečných silných ročníků do důchodu vede ke stárnutí obyvatelstva. Míra závislosti ve stáří určuje vztah mezi obyvatelstvem v produktivním věku a staršími osobami.
Mapa 8 ukazuje míru závislosti ve stáří vypočtenou pro regiony NUTS 2 EU, zemí ESVO a kandidátských zemí. Na úrovni EU-27 činil počet obyvatel ve věku 65 let a více jakožto podíl na počtu obyvatel v produktivním věku 25,6 %. Průměrně tedy každých sto osob v produktivním věku podporovalo 26 osob ve věku 65 a více. Na začátku roku 2009 se míra závislosti ve stáří pohybovala mezi 5,4 % v tureckém regionu Van a 43,3 % v italském regionu Liguria.
Míra závislosti ve stáří vyšší než 30 % byla zaznamenána v 68 regionech, zejména v(e):
- skandinávských zemích, ve švédských a finských regionech;
- severozápadní a střední a východní Evropě, včetně regionů Spojeného království, Belgie, Německa a Bulharska;
- středomořských zemích, včetně francouzských, španělských, portugalských, italských a řeckých regionů.
Závěr
Tato kapitola upozorňuje na vybrané rysy vývoje počtu obyvatel v jednotlivých regionech v členských státech EU-27, v zemích ESVO a v kandidátských zemích v období od 1. ledna 2006 do 1. ledna 2009. V co nejvyšší možné míře byly regiony seřazeny do skupin, v nichž dochází ke stejnému jevu, přes hranice států.
Přestože je v mnoha regionech patrný úbytek obyvatelstva, agregovaný počet obyvatel EU-27 vzrostl během posuzovaného období každý rok přibližně o 2 miliony osob. Hlavním zdrojem růstu počtu obyvatel je čistá migrace, jež v mnoha regionech vyrovnala negativní přirozenou změnu populace.
Dopad demografických změn v EU bude mít s velkou pravděpodobností obrovský význam v příštích desetiletích. Trvale nízká porodnost a vyšší naděje dožití při narození jsou hlavními milníky při přechodu k mnohem starší populaci. V mnoha regionech je tento trend již patrný.
Zdroje a dostupnost údajů
Zdroje: Eurostat — statistiky obyvatelstva.
Další informace naleznete na internetových stránkách Eurostatu v části Články věnované obyvatelstvu.
Kontext
Demografický vývoj má silný dopad na společnosti Evropské unie. Trvale nízká porodnost v kombinaci s prodloužením průměrné délky života a se skutečností, že silné ročníky odcházejí do důchodu, vedou ke stárnutí obyvatelstva EU. Počet obyvatel v produktivním věku klesá, zatímco starších osob je čím dál více.
Sociální a hospodářské změny spojené se stárnutím obyvatelstva budou mít pravděpodobně pro EU dalekosáhlé důsledky, a to jak na úrovni členských států, tak regionů. Týkají se široké škály oblastí politik a mají dopad mimo jiné na populaci ve školním věku, zdravotní péči, podíl výdělečně činného obyvatelstva, sociální ochranu, sociální zabezpečení a veřejné finance.
Další informace z Eurostatu
Publikace
- Eurostat regional yearbook 2011 - kapitola 1
- European Regional and Urban Statistics - Reference guide 2008 (dostupné v angličtině, francouzštině a němčině)
Hlavní tabulky
- Regional demographic statistics (t_reg_dem)
- Total average population, by NUTS 2 regions (tgs00001)
- Population density, by NUTS 2 regions (tgs00024)
Databáze
- Regional demographic statistics (reg_dem)
- Population and area (reg_dempoar)
- Population at 1st January by sex and age from 1990 onwards (demo_r_d2jan)
- Population at 1st January by sex and age (source: OECD) - in persons (demo_r_d2janoecd)
- Annual average population by sex (demo_r_d3avg)
- Area of the regions (demo_r_d3area)
- Area of the regions (source: OECD) (demo_r_d2aroecd)
- Population density (demo_r_d3dens)
- Population density (source: OECD) (demo_r_d2deoecd)
- Population by sex and age groups on 1 January - NUTS level 3 regions (demo_r_pjanaggr3)
- Demographic balance and crude rates - NUTS level 2 and 3 regions (demo_r_gind3)
- Population and area (reg_dempoar)
- Population change (reg_dempch)
- Births and deaths (demo_r_d3natmo)
- Births by age of the mother (demo_r_d2natag)
- Deaths by sex and age (demo_r_d2morag)
- Infant mortality (demo_r_d2infmo)
- Fertility rates by age - NUTS level 2 regions (demo_r_frate2)
- Population change (reg_dempch)