Archive:Národní účty a HDP

Extrakce údajů z databáze: srpen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: listopad 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 30 July 2021.

Highlights

HDP v EU-27 v roce 2019 vzrostl, a to již šestým rokem po sobě; přírůstek zaznamenaný v eurozóně byl rovněž šestým v řadě.

Divergentní strukturální vývoj v uplynulých deseti letech v EU-27: podíl stavebnictví a peněžnictví a pojišťovnictví na celkové přidané hodnotě klesl, podíl podnikatelských služeb vzrostl.

V roce 2019 zaznamenalo hospodářství EU-27 šestý po sobě následující roční růst investic.

Růst reálného HDP, 2009-2019

Národní účty jsou zdrojem celé řady všeobecně známých hospodářských ukazatelů, o kterých pojednává tento článek. Hrubý domácí produkt (HDP) je nejčastěji používaným měřítkem celkové velikosti hospodářství, zatímco odvozené ukazatele, jako je HDP na obyvatele (na hlavu), – například v eurech nebo po úpravě o rozdíly v cenové úrovni (při vyjádření ve standardech kupní síly, PPS) – jsou široce používány pro porovnání životní úrovně či pro monitorování hospodářské konvergence nebo divergence v rámci celé Evropské unie (EU).

Kromě toho vývoj specifických složek HDP a souvisejících ukazatelů, např. pro ekonomický výkon, dovoz a vývoz, domácí (soukromou a veřejnou) spotřebu nebo investice, stejně jako údaje o rozdělení důchodů a úspor, poskytují cenné informace o hlavních hnacích silách ekonomické činnosti, a slouží tudíž jako východisko pro koncipování, monitorování a hodnocení konkrétních politik EU.

Tento článek se každoročně zveřejňuje s ročními údaji. Toto vydání z roku 2020 popisuje pouze situaci do roku 2019. V důsledku toho budou první zjištění jakýchkoli dopadů souvisejících s onemocněním COVID-19 až ve vydání článku v roce 2021 a plný rozsah krize se ukáže až v pozdějších vydáních.

Full article

Vývoj HDP v EU-27: růst od roku 2014

Globální finanční a hospodářská krize vyvolala v roce 2009 v EU-27 vážnou recesi (viz obrázek 1), po níž následovalo v roce 2010 oživení. V Japonsku a ve Spojených státech začala krize dříve, přičemž záporné roční míry změny HDP (v reálném vyjádření) byly zaznamenány již v roce 2008, v roce 2009 se pokles prohloubil a v roce 2010 došlo opět k vzestupu. Naopak ekonomický výkon v Číně (včetně Hongkongu) se během krize nadále zvyšoval rychlým tempem (každoročně téměř 10 %), v dalších letech se tempo o něco zpomalilo, nicméně bylo i nadále podstatně vyšší než v kterémkoli jiném hospodářství zobrazeném na obrázku 1.

Tato krize byla v EU-27 patrná již v roce 2008, kdy došlo ke značnému poklesu tempa přírůstku HDP, a v roce 2009 následoval pokles reálného HDP o 4,3 %. Při oživení bylo v EU-27 v roce 2010 zaznamenáno zvýšení indexu HDP (na základě zřetězených objemů) o 2,2 % a v roce 2011 došlo k dalšímu nárůstu o 1,8 %. Následně se HDP v roce 2012 snížil o 0,7 %, v roce 2013 byla změna zanedbatelná a v roce 2014 byla zaznamenána kladná míra změny (1,6 %). Od roku 2015 do roku 2018 byl růst poměrně stabilní, v jednotlivých letech období se pohyboval mezi 2,0 % a 2,8 %. V roce 2019 se růst zpomalil, neboť EU-27 zaznamenala reálný nárůst HDP o 1,5 %.

V eurozóně (EZ-19) byly odpovídající míry změn podobné těm zaznamenaným v EU-27: snížení zaznamenaná v letech 2009 a 2012 byla silnější (–4,5 % a –0,9 %) než v EU-27 a snížení z roku 2012 setrvalo i v roce 2013 (–0,2 %), zatímco v EU-27 nedošlo v roce 2013 k žádné změně. V eurozóně byl zaznamenán růst každý rok, kdy byl zaznamenán růst i v EU-27, avšak v eurozóně byl růst obvykle o 0,1 nebo 0,2 procentního bodu nižší. V období let 2009–2019 byl tedy růst reálného HDP v eurozóně poněkud slabší než v EU-27 jako celku.

Obrázek 1: Míra změny reálného HDP, 2009–2019
(změna oproti předchozímu roku v %)
Zdroj: Eurostat (naida_10_gdp)

Růst reálného HDP byl v rámci EU značně odlišný, a to jak v čase, tak v jednotlivých členských státech EU (viz tabulka 1). Po snížení ve všech členských státech EU s výjimkou Polska v roce 2009 došlo v roce 2010 ve 23 členských státech k obnovení hospodářského růstu a v roce 2011 byl ve 23 členských státech růst také zaznamenán. V roce 2012 se však tento vývoj změnil; o něco více než polovina (14) členských států vykázala expanzi hospodářství, ve zbývajících státech však produkce klesala. Poté zaznamenala většina členských států opět růst, přičemž v roce 2013 bylo kladné míry změny dosaženo v 16 z nich a tento počet se zvýšil na 23 v roce 2014 a na 26 v letech 2015 a 2016. Všech 27 členských států zaznamenalo v roce 2017 kladnou míru změny (poprvé od roku 2007) a stejně tomu bylo v letech 2018 a 2019. Jediným členským státem se zápornou mírou změny v letech 2015 a 2016 bylo Řecko, které zaznamenalo pokles o 0,4 % a o 0,2 %, který následoval po 0,7% růstu v roce 2014 a pěti po sobě následujících poklesech ekonomické produkce během období let 2009 až 2013.

Tabulka 1: Míra změny reálného HDP, 2009–2019
Zdroj: Eurostat (naida_10_gdp)

V roce 2019 byla zaznamenána nejvyšší roční tempa růstu reálného HDP v Irsku (5,6 %), Maďarsku (4,9 %) a na Maltě (4,7 %), zatímco nejnižší míry změny byly registrovány v Německu (0,6 %) a Itálii (0,3 %).

Průměrný roční růst HDP dosahoval v uplynulém desetiletí v EU-27 1,6 % a v eurozóně 1,4 %

Polsko zaznamenávalo kladné míry změny po celé období zobrazené v tabulce 1, stejně tomu bylo v případě Albánie, Kosova* (údaje z let 2009 až 2018) a Číny (údaje z let 2009 až 2018) z nečlenských zemí uvedených v tabulce. Belgie, Bulharsko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Francie, Litva, Malta a Slovensko zaznamenaly v roce 2019 desátou po sobě jdoucí kladnou roční míru změny; stejně tomu bylo v případě Spojeného království, Norska, Švýcarska a Spojených států, a Turecko zaznamenalo v roce 2018 devátou po sobě jdoucí kladnou míru změny.

Z analýzy vývojových trendů za uplynulé desetiletí vyplývá, že v důsledku celosvětové finanční a hospodářské krize klesla celková výkonnost hospodářství členských států EU. V období let 2009 až 2019 dosahovalo průměrné roční tempo růstu EU-27 1,6 % a eurozóny (EZ-19) 1,4 % (viz tabulka 1). Nejvyšší růst podle tohoto měřítka byl z členských států zaznamenán v Irsku (průměrné roční tempo růstu 6,0 %, jež zahrnuje výjimečné zvýšení v roce 2015 reflektující činnosti nadnárodních společností), následovala Malta (5,7 %), Estonsko (3,7 %), Polsko (3,6 %) a Litva (3,5 %; pozn.: došlo k přerušení řady). Naopak v Portugalsku a Itálii byl průměrný roční růst nižší než 1,0 % a v Řecku byl v období 2009–2019 celkový vývoj reálného HDP záporný.

Porovnání mezi zeměmi se často provádějí použitím standardů kupní síly (PPS), které představují upravené hodnoty zohledňující rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých zemích. Údaje uvedené na obrázcích 2 a 3 a v tabulce 2 jsou vyjádřené v běžných cenách a neměly by se používat k výpočtu míry změny z důvodu inflace a fluktuace směnných kurzů.

V roce 2019 dosáhl HDP v EU-27 13,9 bilionu PPS (13 900 miliard PPS) – poznamenáváme, že v případě EU-27 se 1 PPS rovná jednomu euru. HDP EU-27 vyjádřený v PPS tak byl nižší než HDP Spojených států během každého roku období 2009 až 2019 (jak je zobrazeno na obrázku 2; je však třeba uvést, že údaje v PPS jsou určeny především pro srovnání mezi zeměmi a ne pro časová srovnání, jelikož nemohou být z metodických důvodů považovány za časové řady). Za povšimnutí stojí, že Čína mívala historicky nižší úroveň ekonomického výkonu než EU-27 i než Spojené státy, tato situace se však změnila v důsledku rychlé transformace a pokračující expanze čínské ekonomiky. Čínský HDP v PPS byl v roce 2013 poprvé vyšší, než byla úroveň zaznamenaná v EU-27. V roce 2016 dosáhl HDP Číny v PPS úrovně Spojených států a v roce 2017 ji přesáhl (a od té doby si Čína tuto úroveň udržuje).

Obrázek 2: HDP v běžných tržních cenách, 2009–2019
(mld. PPS)
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind)

V roce 2019 připadala na Německo více než pětina HDP EU-27 vyjádřeného v PPS

Eurozóna se na HDP EU-27 v roce 2019 podílela 81,1 % (měřeno v PPS), což je pokles oproti 83,2 % v roce 2009. V roce 2019 součet za čtyři největší ekonomiky členských států EU-27 (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) představoval o něco více než tři pětiny (60,7 %) HDP EU-27, což bylo o 2,0 procentního bodu méně, než kolik činil jejich podíl o deset let dříve (v roce 2009). V roce 2019 připadalo jen na samotné Německo 22,4 % HDP EU-27, což je nárůst ve srovnání s 21,5 % v roce 2009. Podíly ostatních tří největších členských států se v letech 2009 až 2019 snížily, a to o 1,8 procentního bodu v Itálii, 1,0 procentního bodu ve Španělsku a o 0,1 procentního bodu ve Francii.

V roce 2019 dosahoval HDP na obyvatele v celé EU-27 v průměru 31 100 EUR

Pro hodnocení životní úrovně se obvykle používá HDP na obyvatele, jinými slovy, upravený tak, aby zohledňoval velikost ekonomiky vyjádřené počtem obyvatel: EU-27 měla v roce 2019 448 milionů obyvatel. V roce 2019 činil průměrný HDP na obyvatele za EU-27 (v běžných cenách) 31,1 tisíce EUR. Hodnoty vyjádřené v PPS byly upraveny o rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých zemích. Relativní postavení jednotlivých zemí lze vyjádřit porovnáním s průměrem EU-27, jenž je stanoven jako roven 100 (viz pravá polovina tabulky 2). Na základě tohoto měřítka byla nejvyšší hodnota v rámci členských států EU-27 zaznamenána v Lucembursku, kde HDP na obyvatele v PPS byl v roce 2019 přibližně 2,6krát vyšší než průměr EU-27 (což lze částečně vysvětlit významností přeshraničních pracovníků z Belgie, Francie a Německa). Na druhé straně v Bulharsku dosahoval HDP na obyvatele v PPS o něco více než poloviny průměru EU-27.

Tabulka 2: HDP v běžných tržních cenách, 2009 a 2017–2019
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind)

Vývoj údajů v PPS v uplynulém desetiletí naznačuje, že došlo k jisté konvergenci v životní úrovni. Většina členských států, jež přistoupily k EU v roce 2004, 2007 či 2013, se v roce 2009 nacházela na pozici poněkud pod průměrem EU-27 a z této pozice se v roce 2019 posunula na pozici bližší uvedenému průměru, a to i přes určité zhoršení během celosvětové finanční a hospodářské krize (viz obrázek 3). Výjimkou byl Kypr, který se posunul z pozice nad průměrem EU-27 (106 % průměru EU-27 v roce 2009) na pozici pod tímto průměrem (89 %). Mezi staršími členskými státy se z pozice nad průměrem EU-27 posunuly na pozici pod uvedeným průměrem rovněž Itálie a Španělsko. Řecko a Portugalsko se pod průměr EU-27 posunuly ještě o něco více. Dánsko, Německo a Lucembursko, a zejména Irsko, se nad průměr EU posunuly ještě znatelněji. Zbývající členské státy EU-15 (Rakousko, Belgie, Francie, Švédsko, Finsko a Nizozemsko) klesly v roce 2019 z pozice nad průměrem EU-27, na níž se nacházely v roce 2009, na pozice bližší průměru EU-27 (avšak stále nad ním).

Obrázek 3: HDP na obyvatele v běžných tržních cenách, 2009 a 2019
(EU-27 = 100; na základě PPS na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind)

Hrubá přidaná hodnota v EU-27 podle ekonomické činnosti

Téměř tři čtvrtiny celkové přidané hodnoty EU-27 v roce 2019 byly vytvořeny v sektoru služeb

Pokud jde o HDP z pohledu produkce, uvádí tabulka 3 přehled relativní významnosti deseti ekonomických činností (podle definice NACE Rev. 2) z hlediska jejich podílu na celkové hrubé přidané hodnotě v běžných základních cenách.

Mezi lety 2009 a 2019 se podíl průmyslu na přidané hodnotě v EU-27 zvýšil o 0,7 procentního bodu na 19,7 %, čímž předčil obchod, dopravu, ubytovací a stravovací služby jako největší z těchto 10 činností; podíl celkové hrubé přidané hodnoty v obchodě, dopravě, ubytovacích a stravovacích službách byl v letech 2009 a 2019 stejný, a sice 19,3 %. Největší nárůst v tomto období, až 1,1 procentního bodu z 10,2 % na 11,3 %, byl zaznamenán u odborných, vědeckých, technických, administrativních a podpůrných služeb (dále jen „podnikatelské služby“), jež se staly čtvrtou největší činností a předběhly činnosti v oblasti nemovitostí. Jedinými dalšími činnostmi, jež zaznamenaly zvýšený podíl, byly informační a komunikační služby (o 0,3 procentního bodu na 5,0 %) a zemědělství, lesnictví a rybářství (nárůst o 0,1 procentního bodu na 1,8 %).

Třetí největší činností v roce 2019 (měřeno hrubou přidanou hodnotou) byla veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, jejichž podíl na celkové přidané hodnotě klesl o 0,6 procentního bodu a v roce 2019 dosáhl 18,7 %. Dalšími činnostmi, které zaznamenaly podobně velký pokles svého podílu na produkci, bylo stavebnictví (pokles o 0,6 procentního bodu na 5,6 %) a peněžnictví a pojišťovnictví (pokles o 0,7 procentního bodu na 4,5 %). Obě zbývající činnosti zaznamenaly menší pokles svého podílu na produkci: podíl činností v oblasti nemovitostí poklesl o 0,1 procentního bodu na 10,8 %, a staly se tak ze čtvrté pátou největší činností; druhý nejmenší příspěvek (převyšující příspěvek zemědělství, lesnictví a rybářství) pocházel z uměleckých, zábavních a jiných služeb, jejichž podíl klesl o 0,3 procentního bodu na 3,3 %.

Tabulka 3: Hrubá přidaná hodnota v běžných základních cenách, 2009 a 2019
(podíl na celkové hrubé přidané hodnotě v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Podíl služeb na celkové hrubé přidané hodnotě EU-27 v roce 2019 činil 72,9 % ve srovnání se 73,2 % v roce 2009. Relativní významnost služeb byla obzvláště vysoká v Lucembursku, na Maltě, Kypru, ve Francii, Řecku, Nizozemsku, Belgii a Portugalsku. Připadaly na ně nejméně tři čtvrtiny celkové přidané hodnoty. Oproti tomu v Irsku, Česku, Rumunsku, Polsku, na Slovensku, ve Slovinsku a Maďarsku se podíl služeb pohyboval mezi 61 % a 66 %. Všechny tyto země zaznamenaly poměrně vysoký podíl průmyslu.

Divergentní vývoj ekonomických činností v uplynulém desetiletí

Strukturální změna je do určité míry výsledkem takových jevů, jako jsou technologické změny, vývoj relativních cen, outsourcing a globalizace, často vedoucí k přesunu výrobních činností a některých služeb (těch, které lze poskytovat na dálku, například on-line nebo prostřednictvím telefonických center) do regionů s nižšími náklady práce, a to v rámci EU-27 i mimo ni. Řadu činností kromě toho zvláště ovlivnila celosvětová finanční a hospodářská krize a její následky. Na většinu činností však hlavní dopad krize dolehl mezi lety 2007 a 2009, tzn. před časovými řadami znázorněnými na obrázcích 4 a 5.

Mezi lety 2009 až 2014 produkce ze zemědělství, lesnictví a rybářství v EU-27 kolísala, míra změn se pohybovala od –4,7 % do 5,4 %. Poté byly změny tlumenější, v letech 2015 a 2016 došlo k poklesu o 0,7 % a 1,1 %, poté následovaly v letech 2017 až 2019 tři relativně malá zvýšení (0,4 % až 1,3 %). Celkově byla produkce v roce 2019 o 5,0 % vyšší než v roce 2009. Mezi lety 2009 a 2011 se průmyslová produkce v EU-27 zvýšila o 11,9 %, když došlo k oživení po krizi, avšak v letech 2011 až 2013 klesla o 2,3 %. Průmyslová produkce poté následující čtyři roky rostla relativně rychlým tempem (s ročními přírůstky mezi 2,4 % a 3,3 %) a pomalejším tempem (1,9 %) v roce 2018. V roce 2019 zaznamenala pokles o 0,5 %. V roce 2019 byla průmyslová produkce o 24,5 % vyšší než v roce 2009. Stavebnictví zaznamenalo nejhlubší a nejdelší pokles po krizi, jeho produkce mezi roky 2009 a 2013 poklesla v EU-27 o 14,9 % (k poklesu došlo již v letech 2008 a 2009), přičemž produkce klesala v každém roce tohoto období. Přírůstek 1,6 % zaznamenaný u stavebnictví v roce 2015 (po žádné změně v roce 2014) byl prvním ročním růstem za osm let, po kterém následoval růst mezi 1,3 % a 3,8 % až do roku 2019. Navzdory tomuto nedávnému období setrvalého růstu byla stavební produkce v roce 2019 o 3,4 % nižší než v roce 2009 (a tudíž výrazně nižší než před začátkem krize).

Mezi lety 2009 a 2019 zaznamenaly dvě činnosti v oblasti poskytování služeb – informační a komunikační služby a činnosti v oblasti nemovitostí – každoročně kladnou roční míru změny. Podobná situace byla zaznamenána u podnikatelských služeb s výjimkou mírného poklesu o 0,2 % v roce 2012, u veřejné správy, obrany, vzdělávání, zdravotní a sociální péče s výjimkou žádné změny v roce 2012 a malého poklesu o 0,1 % v roce 2013 a u obchodu, dopravy, ubytovacích a stravovacích služeb s výjimkou poklesu o 0,5 % v roce 2013. Mezi těmito službami zaznamenaly nejrychlejší celkový růst v letech 2009 až 2019 informační a komunikační služby, jejichž produkce v roce 2019 byla o 48,9 % vyšší než v roce 2009; nejpomalejší růst byl zaznamenán v oblasti veřejné správy, obrany, vzdělávání, zdravotní a sociální péče (celkem o 9,5 %). Dvě zbývající činnosti v oblasti služeb – peněžnictví a pojišťovnictví a umělecké, zábavní a jiné služby – zaznamenaly mezi lety 2009 a 2019 tři roky poklesu produkce a poměrně mírný celkový růst ve výši 5,4 % a 4,8 %.

V roce 2019 vykázaly všechny činnosti v EU-27, kromě průmyslu, růst hrubé přidané hodnoty ve srovnání s rokem 2018. K činnostem s nejsilnějším růstem patřily informační a komunikační služby (3,9 %) a stavebnictví (3,4 %). Průmyslová produkce poklesla o 0,5 %, nejpomalejší růst mezi ostatními činnostmi byl zaznamenán u zemědělství, lesnictví a rybářství (0,4 %).

Obrázek 4: Vývojové trendy reálné hrubé přidané hodnoty, EU-27, 2009–2019
(2010 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Obrázek 5: Vývojové trendy reálné hrubé přidané hodnoty, EU-27, 2009–2019
(2010 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Produktivita práce

Aby se vyloučil vliv inflace, lze produktivitu práce na zaměstnanou osobu vypočítat použitím údajů upravených o cenové vlivy. Analýza produktivity práce na zaměstnanou osobu v reálném vyjádření (na základě zřetězených objemů) během desetiletého období od roku 2009 do roku 2019 vykazuje přírůstek u většiny ekonomických činností v EU-27, přičemž nejvyšší růst produktivity byl zaznamenán u zemědělství, lesnictví a rybářství (celkem o 30,1 %), průmyslu (24,3 %) a informačních a komunikačních služeb (22,8 %) – viz obrázek 6. Poznámka: Přesné porovnání úrovně produktivity práce v reálném vyjádření mezi činnostmi je možné analyzovat pouze pro referenční rok 2010 kvůli nesčitatelnosti zřetězených objemů.

Obrázek 6: Reálná produktivita práce, EU-27, 2009, 2014 a 2019
(1 000 EUR na zaměstnanou osobu)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10) a (nama_10_a10e)

Další údaje o vývoji reálné produktivity práce měřené podle zaměstnaných osob nebo odpracovaných hodin jsou uvedeny v tabulce 4. Produktivita práce na zaměstnanou osobu se v reálném vyjádření zvýšila mezi roky 2009 a 2019 téměř ve všech členských státech EU-27; pokles zaznamenalo Řecko (údaje za Maltu nejsou k dispozici). Rovněž produktivita práce na odpracovanou hodinu se ve stejném období zvýšila ve všech členských státech EU-27, opět s výjimkou Řecka (údaje za Maltu opět nejsou k dispozici). Pokud ponecháme stranou ty členské státy, u kterých došlo k přerušení řady (viz tabulka 4), pak největší přírůstky (v procentním vyjádření) reálné produktivity práce podle obou těchto měřítek byly zaznamenány v Rumunsku, Bulharsku, Estonsku a Lotyšsku, zatímco nejnižší (kromě Řecka) byly zaznamenány v Lucembursku a Itálii.

Tabulka 4: Reálná produktivita práce, 2009, 2014 a 2019
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp) a (nama_10_a10_e)

Výdaje na spotřebu

Z analýzy vývoje složek HDP z pohledu výdajů vyplývá, že výdaje na konečnou spotřebu v objemovém vyjádření v EU-27 v období let 2009 až 2019 vzrostly o 10,8 % (viz obrázek 7), a to i přes mírný pokles v roce 2012 a 2013. Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí rostly poněkud pomaleji, v období let 2009 až 2019 se zvýšily o 10,0 %. Tvorba hrubého kapitálu byla během téhož období poměrně nestálá: mezi lety 2009 a 2011 vzrostla o 8,2 %, mezi lety 2011 a 2013 téměř o stejnou hodnotu (8,1 %) klesla a poté do roku 2019 sledovala vzestupnou tendenci a mezi lety 2013 a 2019 vzrostla o 26,9 %. V letech 2009 až 2013 a také v roce 2017 překračoval růst vývozu růst dovozu, avšak dovoz rostl rychleji za pět ze šesti let od roku 2014 do roku 2019. Během období let 2009–2019 se vývoz zvýšil celkem o 61,0 % a dovoz o 55,3 %.

Obrázek 7: Vývojové trendy reálných výdajů na spotřebu, tvorby hrubého kapitálu, vývozu a dovozu, EU-27, 2009–2019
(2010 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Výdaje na spotřebu domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem v EU-27 po poklesu v roce 2009 znovu v roce 2010 (o 0,9 % v objemovém vyjádření) a v roce 2011 (0,3 %) vzrostly, avšak v roce 2012 (–0,9 %) a v roce 2013 (–0,5 %) opět poklesly. Poté se tyto výdaje během šesti po sobě následujících letech zvyšovaly. Zpočátku přírůstek zrychlil z 1,1 % na 2,2 %, následně v roce 2019 zpomalil na 1,6 %.

V roce 2010 se tempo růstu výdajů vládních institucí v objemovém vyjádření v EU-27 zpomalilo a tato míra změny zůstala mezi roky 2011 a 2013 relativně stabilní (v rozpětí od –0,2 % do 0,4 %), v období let 2014 až 2019 se pak navrátila k poněkud silnějšímu růstu (mezi 1,0 % a 2,0 %).

Investice

Tvorba hrubého fixního kapitálu v EU-27 se přes přírůstek v roce 2011 (2,0 %) plně nezotavila z prudkého poklesu v roce 2009 (–11,3 %) a v roce 2012 a 2013 opět dosáhla záporné míry změny. Během období let 2014–2019 však tvorba hrubého fixního kapitálu v EU-27 rostla, každý rok se zvyšovala v rozpětí od 2,1 % do 5,6 %.

Obrázek 8: Reálná roční míra změny ve výdajových složkách HDP, EU-27, 2009–2019
(%)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Podíl výdajů na spotřebu domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem (v běžných cenách) na HDP EU-27 v roce 2019 dosáhl 53,2 %, podíl tvorby hrubého fixního kapitálu 22,5 %, podíl výdajů vládních institucí 20,6 % a vnější bilance zboží a služeb 3,8 % (viz obrázek 9).

Obrázek 9: Výdajové složky HDP v běžných tržních cenách, EU-27, 2019
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp), (tec00009), (tec00010), (tec00011) a (tec00110)

Míra investic vykazovala značnou variaci mezi členskými státy EU-27 (viz obrázek 10), což zřejmě do jisté míry odráží různý stupeň hospodářského rozvoje a rovněž dynamiku růstu v uplynulých letech. Podíl tvorby hrubého fixního kapitálu (v běžných cenách) na HDP dosáhl v roce 2019 v EU-27 22,1 % a téměř stejné hodnoty v eurozóně 22,0 %. Byl zdaleka nejvyšší v Irsku (45,6 %), avšak hodnoty převyšující 25,0 % zaznamenalo rovněž Maďarsko (28,6 %), Česko (26,2 %) a Estonsko (26,1 %). Zdaleka nejnižší podíl byl zaznamenán v Řecku (11,4 %).

Obrázek 10: Tvorba hrubého fixního kapitálu v běžných tržních cenách, 2019
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Jak vyplývá z tabulky 5, převážná většina investic v EU-27 připadala na soukromý sektor: v roce 2019 se investice podniků a domácností podílely na HDP EU-27 19,4 % a investice veřejného sektoru 3,0 %. V poměru k HDP měly Maďarsko a Kypr (v obou případech 5,8 %; údaje za rok 2018) nejvyšší poměr veřejných investic, zatímco investice podnikatelského sektoru byly nejvyšší v Irsku (19,1 %; údaje za rok 2018), Česku (16,9 %) a ve Švédsku (16,4 %) a investice domácností byly nejvyšší ve Finsku (7,2 %) a na Kypru (7,1 %; údaje za rok 2018). Investice domácností (jako podíl na HDP) byly v roce 2018 výrazně nižší než v roce 2009 v Řecku, na Kypru, ve Španělsku a v Irsku a výrazně vyšší v Rumunsku (v roce 2019 oproti roku 2009).

Tabulka 5: Investice v běžných tržních cenách, 2009, 2014 a 2019
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nasa_10_ki)

Důchody

Analýza HDP v EU-27 z pohledu důchodů ukazuje, že rozdělení mezi výrobními faktory důchodů vyplývajících z procesu produkce dominovaly náhrady zaměstnancům, které se v roce 2019 podílely na HDP v běžných tržních cenách 47,5 %. Podíl hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu činil 40,6 % HDP, zatímco podíl daní z výroby a z dovozu snížených o dotace představoval 11,9 % (viz obrázek 11). Irsko mělo nejnižší podíl náhrad zaměstnancům na HDP (28,2 %), po něm následovalo Řecko (34,7 %), zatímco podíl 50,0 % a více byl zaznamenán ve Slovinsku, Francii, Dánsku a Německu (kde podíl dosáhl vrcholu 53,6 %). V případě Irska je tento obzvláště nízký podíl důsledkem dopadů globalizace (v angličtině).

Obrázek 11: Rozdělení důchodů v běžných tržních cenách, 2019
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Důchodové agregáty se v roce 2011 zotavily z předchozích ztrát, ke kterým došlo během finanční a hospodářské krize. Důchody z náhrad zaměstnancům se v EU-27 mezi lety 2009 a 2019 každoročně zvyšovaly a vzrostly v uvedeném období o 30,5 % (v běžných cenách). U hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu byl celkový růst téměř stejný (zvýšení o 29,9 %); tento nárůst se skládal z každoročních zvyšování, s výjimkou roku 2012. Důchody z daní z výroby a dovozu se mezi lety 2009 a 2019 zvyšovaly každý rok a dosáhly celkového růstu o 43,1 %.

Obrázek 12: Vývoj důchodů v běžných tržních cenách, EU-27, 2009–2019
(2009 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Spotřeba domácností

Výdaje na spotřebu domácností se v 17 z členských států EU-27 v roce 2019 podílely alespoň na polovině HDP (v běžných tržních cenách). Tento podíl byl nejvyšší v Řecku (65,2 %) a na Kypru (63,9 %). Naopak nejnižší byl v Lucembursku (27,8 %), které však nicméně mělo zdaleka nejvyšší průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele (23 010 PPS), viz tabulka 6, a to i po úpravě o rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých členských státech.

Tabulka 6: Výdaje na spotřebu domácností, 2009, 2014 a 2019
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp) a (nama_10_pc)

Kromě Lucemburska byly průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele v PPS v roce 2019 relativně vysoké rovněž v Rakousku (19 990 PPS) a Německu (19 450 PPS). Naproti tomu bylo Bulharsko jediným členským státem EU-27, které vykázalo průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele nižší než 10 000 PPS.

Analýza reálného vývoje průměrných výdajů na spotřebu na obyvatele v eurech (na základě zřetězeného objemového indexu) v období let 2014 až 2019 ukazuje, že nejrychlejší růst byl zaznamenán v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Litvě. Rakousko zaznamenalo nejpomalejší nárůst výdajů na spotřebu domácností na obyvatele, v průměru o 0,4 % každým rokem během období let 2014 až 2019, přičemž přírůstky dosahující každoročně v průměru méně než 1,0 % byly zaznamenány také v Lucembursku (0,5 %) a Řecku (0,8 %).

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

National accounts and GDP: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro národní účty v EU. Nejnovější verze ESA 2010 (v angličtině) byla přijata v květnu 2013 a uplatňuje se od září 2014. Je zcela v souladu s celosvětově platnými pokyny pro národní účty SNA 2008 (v angličtině). Vezměte prosím na vědomí, že většina členských států EU-27 provedla v srpnu až říjnu 2019 revizi referenčních hodnot. Další podrobnosti naleznete na internetových stránkách Eurostatu (v angličtině) a zejména v tomto dokumentu (v angličtině).

HDP a hlavní složky

Hlavní agregáty národních účtů se sestavují z údajů za institucionální jednotky, jmenovitě nefinanční podniky, finanční instituce, vládní instituce, domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem.

Údaje v oblasti národních účtů obsahují informace o složkách HDP, zaměstnanosti, agregátech konečné spotřeby a úsporách. Řada těchto proměnných se vypočítává na roční a měsíční bázi.

HDP je základním měřítkem národních účtů, je souhrnným vyjádřením ekonomického postavení země (nebo regionu). Lze ho vypočítat pomocí různých metod: výrobní metody; výdajové metody a důchodové metody.

Analýza HDP na obyvatele vylučuje vliv absolutní velikosti populace, což usnadňuje porovnávání mezi jednotlivými zeměmi. HDP na obyvatele je obecným ekonomickým ukazatelem životní úrovně. Místo používání tržních směnných kurzů je možné údaje o HDP v národních měnách přepočítat na standard kupní síly (PPS) použitím parit kupní síly (PPP), které odrážejí kupní sílu každé měny; tím dojde k vyloučení rozdílů v úrovních cen v jednotlivých zemích. Objemový index HDP na obyvatele v PPS se vyjadřuje ve vztahu k průměru EU-27 (stanovený na 100). Pokud je index určité země vyšší/nižší než 100, pak je úroveň HDP na obyvatele dané země nad/pod průměrem EU-27. Tento index je určen především pro porovnání mezi zeměmi a ne pro časová porovnání.

Výpočet roční míry změny HDP pomocí zřetězených objemových indexů (reálné změny) slouží k porovnání dynamiky hospodářského rozvoje v čase a mezi ekonomikami různých velikostí bez ohledu na úroveň cen.

Doplňující údaje

Ekonomickou produkci lze také analyzovat podle činností. Na nejagregovanější úrovni analýzy použité pro národní účty je stanoveno deset okruhů NACE: zemědělství, lesnictví a rybářství; průmysl; stavebnictví; obchod, doprava, ubytovací a stravovací služby; informační a komunikační služby; peněžnictví a pojišťovnictví; činnosti v oblasti nemovitostí; odborné, vědecké, technické, administrativní a podpůrné služby; veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče; kulturní, zábavní, rekreační a ostatní služby a činnosti domácností a činnosti exteritoriálních organizací a orgánů.

Analýzu produkce podle činností v čase lze usnadnit použitím objemového měření (reálné změny), tj. deflováním hodnoty produkce, aby se odstranil dopad změn cen; každá činnost se defluje individuálně, aby se zohlednily změny cen souvisejících produktů.

Další sada údajů národních účtů se používá v souvislosti s analýzami konkurenceschopnosti, jmenovitě ukazatele týkající se produktivity pracovní síly, jako jsou míry produktivity práce. Míry produktivity vyjádřené v PPS jsou užitečné zejména při porovnávání mezi zeměmi. HDP na zaměstnanou osobu slouží k získání celkového obrazu o produktivitě národních hospodářství. Je však nutné mít na paměti, že tato míra závisí na struktuře celkové zaměstnanosti. Může být například snížena změnou plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek. HDP na odpracovanou hodinu poskytuje jasnější obrázek o produktivitě, jelikož míra zaměstnanosti na zkrácený pracovní úvazek se mezi zeměmi a činnostmi výrazně liší.

Roční informace o výdajích domácností jsou dostupné z národních účtů sestavených makroekonomickou metodou. Alternativním zdrojem analýzy výdajů domácností je šetření rodinných účtů (HBS): informace v rámci HBS jsou získávány na základě deníku, do kterých domácnosti zapisují svá vydání, a jsou mnohem podrobnější, pokud jde o pokrytí výrobků a služeb i typy socioekonomických analýz, které jsou k dispozici. HBS se provádí a zveřejňuje pouze jednou za pět let: posledním sledovaným rokem, za který jsou v současnosti údaje k dispozici, je rok 2015, nicméně (v době psaní článku) stále ještě nejsou k dispozici údaje za dva členské státy EU-27 (Dánsko a Francie).

Kontext

Evropské orgány, vlády, centrální banky a další hospodářské a sociální instituce ve veřejném a soukromém sektoru potřebují srovnatelné a spolehlivé statistiky, o které se mohou opírat při rozhodování. Národní účty lze použít pro různé typy analýz a hodnocení. Použití mezinárodně přijatých pojetí a definic umožňuje provádět analýzy jednotlivých hospodářství, například vzájemné závislosti ekonomik členských států EU, nebo porovnání mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU.

Konjunkturální analýza a analýza makroekonomické politiky

Jedno z hlavních užití údajů národních účtů je spojeno s potřebou podpořit rozhodování o evropské hospodářské politice a dosahování cílů hospodářské a měnové unie (HMU) konjunkturálními statistikami vysoké kvality, které umožní monitorování makroekonomického vývoje a vyvození doporučení ohledně makroekonomické politiky. Například jedním ze základních a dlouhodobých účelů, k nimž použití národních účtů slouží, je výpočet tempa růstu hospodářství, jednoduše řečeno růstu HDP. Základní údaje národních účtů slouží zejména k vypracování a monitorování makroekonomických politik, zatímco podrobné údaje národních účtů lze rovněž použít při vypracování sektorových či odvětvových politik, zejména na základě analýzy input-output tabulek.

Jedním z hlavních uživatelů národních účtů je od roku 1999 od počátku HMU Evropská centrální banka (ECB). Strategie ECB pro posuzování rizika ohrožujícího cenovou stabilitu se zakládá na dvou analytických perspektivách, kterým se říká „dva pilíře“: ekonomické analýze a měnové analýze. Dochází k hodnocení velkého počtu měnových a finančních ukazatelů ve vztahu k jiným relevantním údajům, které umožňují provádět kombinovanou měnovou, finanční a ekonomickou analýzu, patří sem například hlavní agregáty národních účtů. Měnové a finanční ukazatele lze tímto způsobem analyzovat v kontextu zbývající části ekonomiky.

Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti monitoruje hospodářský vývoj. EU má zavedený roční cyklus koordinace hospodářských politik, který se nazývá evropský semestr. Evropská komise provádí každoročně podrobnou analýzu plánů pro rozpočtové, makroekonomické a strukturální reformy členských států EU a vydává doporučení pro jednotlivé země pro příštích 12–18 měsíců.

Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti také čtyřikrát ročně (na podzim, v zimě, na jaře a v létě) vypracovává makroekonomické prognózy (v angličtině) Evropské komise, které jsou koordinované s ročním cyklem evropského semestru. Tyto prognózy zahrnují všechny členské státy EU za účelem odvození prognózy pro eurozónu a EU a často zahrnují i výhledy pro kandidátské země a některé země, které nejsou členy EU.

Analýza veřejných financí prostřednictvím národních účtů je další z dlouhodobě zavedených použití těchto statistik. V rámci EU bylo vyvinuto specifické uplatnění, pokud jde o kritéria konvergence pro HMU, z nichž dvě se týkají přímo veřejných financí. Tato kritéria byla vymezena podle údajů z národních účtů, jmenovitě vládního schodku a vládního dluhu v poměru k HDP; další informace jsou uvedeny v článku o vládní finanční statistice.

Regionální, strukturální a sektorální politiky

Údaje národních a regionálních účtů v EU slouží kromě analýzy konjunkturální politiky a makroekonomické politiky i pro účely jiných politik, zejména v souvislosti s regionálními, strukturálními a sektorálními otázkami.

Přidělování výdajů v rámci strukturálních fondů vychází částečně z regionálních účtů. Regionální statistiky se navíc používají pro posuzování ex post výsledků regionální politiky a politiky soudržnosti.

Strategickou prioritou pro EU a členské státy je hospodářství ve prospěch lidí. Na podporu těchto strategických priorit jsou ve všech sektorech ekonomiky EU realizovány společné politiky, zatímco členské státy zavádějí své vlastní národní strukturální reformy (v angličtině).

Evropská komise provádí ekonomické analýzy, které přispívají k rozvoji společné zemědělské politiky (SZP) tím, že hodnotí účinnost rozličných mechanismů podpory a předkládají dlouhodobý výhled. Patří sem výzkum, analýzy a posouzení dopadů týkající se témat souvisejících se zemědělstvím a hospodářstvím venkova v EU a v nečlenských zemích, přičemž se využívá souhrnný zemědělský účet.

Stanovení cílů, referenční srovnávání a příspěvky

Politiky v rámci EU stále častěji stanoví střednědobé či dlouhodobé cíle, ať už závazné či ne. Pro některé z nich se používá jako referenční jmenovatel úroveň HDP, například se stanoví cíl pro výdaje na výzkum a vývoj, které by měly dosáhnout 3,00 % HDP (což je jeden z cílů strategie Evropa 2020).

Národní účty se také používají pro určení zdrojů EU, přičemž základní pravidla jsou stanovena rozhodnutím Rady. Celková částka vlastních zdrojů potřebných k financování rozpočtu EU je stanovena jako rozdíl celkových výdajů a ostatních příjmů a maximální výše vlastních zdrojů je vázána na hrubý národní důchod EU.

Údaje národních účtů se kromě použití pro stanovení rozpočtových příspěvků v rámci EU také používají pro stanovení příspěvků jiným mezinárodním organizacím, jako je Organizace spojených národů (OSN). Příspěvky do rozpočtu OSN jsou založeny na hrubém národním důchodu s celou řadou úprav a omezení.

Analytici a prognostici

Rovněž analytici a výzkumní pracovníci široce využívají národní účty při posuzování hospodářské situace a rozvoje. Sociální partneři, jako jsou zástupci podnikatelů (například oborová sdružení) nebo zástupci pracujících (například odbory), rovněž používají národní účty, a to za účelem analýzy vývoje, který má dopad na pracovněprávní vztahy. Národní účty dále slouží výzkumným pracovníkům a analytikům ke konjunkturálním analýzám a k analýzám dlouhodobých hospodářských cyklů a jejich souvislosti s hospodářským, politickým či technologickým rozvojem.

Direct access to

Poznámky

*Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244 (1999) a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.