Statistics Explained

Statistika bydlení

This article has been archived, for updated data see Living conditions in Europe - housing.


Extrakce údajů z databáze: květen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2021.

Zaujalo nás

V roce 2018 bydlela většina obyvatel každého členského státu EU-27 ve vlastní nemovitosti, přičemž se tento podíl pohyboval od 51,4 % v Německu do 96,4 % v Rumunsku. Průměr EU-27 činil 70,0 %.

V roce 2018 žilo 17,1 % obyvatel EU-27 v přelidněných domácnostech. Nejvyšší poměr ze všech členských států EU-27 mělo Rumunsko (46,3 %).

V roce 2018 se v EU-27 setkávalo se závažnou deprivací v oblasti bydlení 4,3 % obyvatel.

Z členských států EU-27 bylo zatížení příliš vysokými náklady na bydlení nájemníků, kteří si pronajímali nemovitost za tržní cenu, v roce 2018 nejvyšší v Řecku, kde 83,1 % nájemníků vynakládalo na bydlení více než 40 % svých příjmů.

[[File:Housing statistics interactive_SILC2020-CS.XLSX]]

Míra nadměrného zatížení náklady na bydlení: podíl obyvatel žijících v domácnostech, jež vynakládají 40 % či více svého disponibilního příjmu na bydlení, 2018

  • Island (IS): 2016. Černá Hora (ME) a Turecko (TR): 2017.
  • Zdroj: Eurostat (on-line datový kód: ilc_lvho07c)

V tomto článku je uveden přehled aktuálních statistik bydlení v Evropské unii (EU), ve Spojeném království, ve třech zemích ESVO a ve čtyřech kandidátských zemích. Zaměřuje se na typy bydlení, právní důvod užívání nemovitosti (vlastnictví či pronájem), kvalitu a dostupnost bydlení.

Slušné bydlení za dostupnou cenu v bezpečném prostředí patří mezi základní potřeby a obecně se považuje za jedno z lidských práv. V mnoha evropských zemích je zajištění této potřeby, jež zpravidla zmírňuje chudobu a sociální vyloučení, stále ještě značným problémem.

Celý článek

Typ bydlení

V roce 2018 v EU-27 žilo 46,0 % lidí v bytech, téměř jedna pětina (18,6 %) v dvojdomcích a více než třetina (34,7 %) v samostatných rodinných domech (viz obrázek 1).

Z členských států EU činil podíl osob žijících v bytech v roce 2018 alespoň 60,0 % v Lotyšsku (66,2 %), ve Španělsku (64,9 %), v Estonsku (61,5 %) a Řecku (60,6 %) a těsně pod touto hranicí v Litvě (59,5 %); obdobně vysoký podíl osob žijících v bytech mělo také Švýcarsko (62,5 %). Největší podíl osob žijících v samostatných rodinných domech má z členských států EU Chorvatsko (69,7 %), Slovinsko (66,2 %), Rumunsko (65,2 %) a Maďarsko (64,6 %); Dánsko a Polsko byly jedinými dalšími členskými státy, v nichž většina obyvatel žila v samostatných rodinných domech. Vysoký podíl osob žijících v samostatných rodinných domech vykázala rovněž Severní Makedonie (74,6 %), Srbsko (63,6 %) a Norsko (57,5 %). Nejvyšší podíl osob žijících v dvojdomcích v členských státech EU vykázalo Nizozemsko (58,0 %), Irsko (52,1 %), Malta (41,5 %) a Belgie (40,6 %). Byly to jediné členské státy, v nichž žily v části dvojdomku dvě pětiny obyvatel nebo více. Ve Spojeném království byl tento podíl ještě vyšší, dosáhl 60,8 %.

Obrázek 1: Rozdělení obyvatelstva podle typu bydlení, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho01)

Právní důvod užívání nemovitosti

V roce 2018 bydlela jedna čtvrtina (24,9 %) obyvatel EU-27 ve vlastní nemovitosti, u které dosud nebyla splacena hypotéka či půjčka, zatímco více než dvě pětiny (45,1 %) obyvatel bydlely ve vlastní nemovitosti nezatížené půjčkou či hypotékou (viz obrázek 2). Ve vlastní nemovitosti tedy v EU-27 bydlelo sedm osob z deseti (70,0 %), zatímco přibližně pětina (20,8 %) lidí bydlela v nemovitosti s tržním nájemným a přibližně jedna desetina (9,3 %) využívala bydlení bezplatné či se sníženým nájemným.

Obrázek 2: Rozdělení obyvatelstva podle právního důvodu užívání bytu, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho02)

V roce 2018 bydlela více než polovina obyvatel v každém členském státě EU ve vlastní nemovitosti. Nejméně jich bylo v Německu (51,4 %), nejvíce pak v Rumunsku (96,4 %). Ve Švýcarsku naopak více lidí (57,5 % obyvatel) bydlelo v pronájmu.

V Nizozemsku (60,5 %) a ve Švédsku (51,7 %) žila více než polovina populace ve vlastní nemovitosti s nesplacenou hypotékou či půjčkou. Stejně tomu bylo také na Islandu (63,9 %, údaje za rok 2016) a v Norsku (60,1 %).

Podíl osob, jež v roce 2018 bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, byl nižší než 10,0 % v 11 členských státech EU. Oproti tomu v Německu (40,8 %) a Dánsku (39,4 %) bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným přibližně dvě pětiny populace, více než jedna třetina to byla ve Švédsku (35,0 %), přibližně tři desetiny populace v Nizozemsku (30,2 %) a Rakousku (29,7 %) a kolem jedné pětiny v Lucembursku (23,4 %), Řecku (21,3 %) a Belgii (19,4 %). Ještě vyšší byl podíl osob, jež bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, ve Švýcarsku, kde přesáhl polovinu (51,1 %).

Ve všech členských státech EU a v osmi třetích zemích, z nichž jsou údaje k dispozici, činil podíl osob žijících v nemovitosti se sníženým nájemným či bezplatně méně než 20,0 %.

Kvalita bydlení

Jedním z klíčových prvků při posuzování kvality bydlení je dostatečný prostor k životu. Míra přelidněnosti domácností popisuje počet lidí žijících v přelidněné domácnosti v poměru k počtu místností v domácnosti, její velikosti a věku a rodinné situaci jejích členů.

V roce 2018 žilo 17,1 % obyvatel EU-27 v přelidněných domácnostech

Nejvyšší míru přelidněných domácností vykázalo z členských států EU (viz obrázek 3) Rumunsko (46,3 %), míra převyšující 50 % byla zaznamenána v Černé Hoře (57,7 %; údaje za rok 2017) a v Srbsku (53,3 %). Nejnižší přelidněnost domácností zaznamenal Kypr (2,5 %), Irsko (2,7 %), Malta (3,4 %), Nizozemsko (4,1 %) a Španělsko (4,7 %), tj. všechny tyto země pod 5,0 %, a dalších sedm členských států EU a také Spojené království, Norsko, Švýcarsko a Island (údaje za rok 2016) vykázaly, že v přelidněných domácnostech bydlí méně než 10,0 % jejich obyvatel.

Obrázek 3: Míra přelidněnosti domácností, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho05a)

Míra přelidněnosti domácností u obyvatel ohrožených chudobou (jinými slovy osob žijících v domácnosti, kde ekvivalizovaný disponibilní příjem na osobu činí méně než 60 % národního mediánu) v EU-27 v roce 2018 činila 28,9 %, tedy přibližně o 11,8 procentního bodu více, než kolik tato míra činí pro celou populaci (viz obrázek 3).

Nejvyšší míra osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech byla zaznamenána v Rumunsku (56,4 %), na Slovensku (54,9 %), v Bulharsku (48,7 %) a Polsku (47,7 %). Vysokou míru obyvatel ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech vykázalo také Turecko (70,7 %; údaje za rok 2017), Černá Hora (69,6 %; údaje za rok 2017), Severní Makedonie a Srbsko (v obou zemích 60,6 %). Na opačné straně žebříčku byl nejnižší podíl osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech zaznamenán na ostrovech, jmenovitě na Maltě (7,0 %), Kypru (5,2 %) a v Irsku (4,2 %). Jsou to jediné tři členské státy EU, kde v přelidněných domácnostech žil méně než každý desátý obyvatel ohrožený chudobou. Stejná situace byla pozorována i ve Spojeném království (9,8 %).

Kromě přelidněnosti se do ukazatele kvality bydlení zahrnují rovněž některé další aspekty deprivace v oblasti bydlení. Jedná se například o chybějící koupelnu či toaletu v bytě, prosakující střechu nebo nedostatek světla v bytě. Míra závažné deprivace v oblasti bydlení se vymezuje jako procentuální podíl osob žijících v domácnosti, jež se považuje za přelidněnou a která současně vykazuje alespoň jedno z výše uvedených kritérií deprivace v oblasti bydlení.

V EU-27 jako celku trpělo v roce 2018 závažnou deprivací v oblasti bydlení 4,3 % obyvatel

Ve třech členských státech EU čelil v roce 2018 závažné deprivaci v oblasti bydlení alespoň jeden z deseti obyvatel: Bulharsko zaznamenalo míru 10,1 %, vyšší míry pak byly v Lotyšsku (14,9 %) a Rumunsku (16,1 %); tato situace byla pozorována také v každé kandidátské zemi, jejíž údaje jsou (za rok 2017 nebo 2018) uvedeny na obrázku 4. Naopak v roce 2018 ve Finsku (0,9 %) a Irsku (0,8 %) čelilo závažné deprivaci v oblasti bydlení méně než 1,0 % obyvatel, stejně tomu tak bylo v Norsku.

Obrázek 4: Míra závažné deprivace v oblasti bydlení, 2017 a 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_mdho06a)

Mezi roky 2017 a 2018 se v EU-27 celkový podíl osob v situaci závažné deprivace v oblasti bydlení mírně snížil o 0,2 procentního bodu. Z členských států EU vykázala největší přírůstek poměru osob vystavených závažné deprivaci v oblasti bydlení Francie, kde se tato míra zvýšila mezi rokem 2017 a 2018 o 0,6 procentního bodu, a také Dánsko, Německo a Španělsko, kde tato míra vzrostla o 0,5 procentního bodu. Ke zdaleka největšímu poklesu v členských státech EU došlo v Maďarsku, kde tato míra poklesla o 8,4 procentního bodu z 15,9 % na 7,5 % (je však třeba upozornit, že došlo k přerušení časové řady). Pokles o 1,1 až 1,5 procentního bodu byl zaznamenán na Slovensku, v Litvě, Rakousku, Polsku a Rumunsku. Relativně velký pokles (o 3,4 procentního bodu) byl rovněž zaznamenán v Srbsku.

Finanční dostupnost bydlení

V roce 2018 žilo 9,6 % obyvatel EU-27 v domácnostech, jež za bydlení utratily nejméně 40 % svého ekvivalizovaného disponibilního příjmu

Podíl obyvatel, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaného disponibilního příjmu byl nejvyšší u osob obývajících nemovitost s tržním nájemným (25,1 %) a nejnižší u osob obývajících vlastní nemovitost zatíženou půjčkou či hypotékou (4,0 %) (viz tabulka 1).

Tabulka 1: Míra příliš vysokých nákladů na bydlení podle právního důvodu užívání nemovitosti, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho07c)

Průměr EU-27 v sobě skrývá významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. Na jedné straně byla řada zemí, kde v roce 2018 žilo v domácnostech, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % disponibilního příjmu, poměrně nízké procento obyvatel. Jedná se zejména o Maltu (1,7 %) a Kypr (2,0 %). Na druhé straně pak dva z pěti obyvatel Řecka (39,5 %) a více než každý šestý obyvatel Bulharska (17,9 %) utratili za bydlení více než 40 % svého ekvivalizovaného disponibilního příjmu. V Dánsku (14,7 %) a Německu (14,2 %) to byl zhruba každý sedmý obyvatel.

Pokud se na tuto problematiku podíváme z hlediska právního důvodu užívání nemovitosti, nejvyšší podíl obyvatelstva, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaného disponibilního příjmu, byl mezi osobami obývajícími nemovitost s tržním nájemným. V tomto ohledu panovaly mezi členskými státy EU značné rozdíly. V roce 2018 v šesti členských státech utratila za bydlení více než 40 % ekvivalizovaného disponibilního příjmu více než jedna třetina jejich obyvatel obývajících nemovitost s tržním nájemným. Tento podíl přesáhl dvě pětiny v Rumunsku (46,3 %) a Maďarsku (46,9 %), dosáhl poloviny v Bulharsku (50,1 %) a přesáhl čtyři pětiny (83,1 %) v Řecku. Na druhé straně rozpětí vykázala nejnižší zatížení příliš vysokými náklady na bydlení u obyvatel obývajících nemovitost s tržním nájemným Malta (12,1 %), Lotyšsko (11,5 %) a Kypr (11,3 %).

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Údaje použité v tomto článku pocházejí především z mikrodat ze statistiky EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC). Šetření EU-SILC se provádí každoročně a je hlavním šetřením, které měří příjmy a životní podmínky v Evropě. Referenční populací jsou všechny soukromé domácnosti a jejich současní členové bydlící v době sběru údajů na území členského státu EU. Osoby žijící v kolektivních domácnostech a institucích se obecně do cílové populace nezahrnují. Údaje za EU a eurozónu jsou populací vážený průměr jednotlivých národních údajů.

V tabulkách v tomto článku se používají tyto notace:

Hodnota vyznačená kurzívou     datová hodnota je předpokládaná, předběžná nebo odhadovaná a pravděpodobně se ještě změní;
: hodnota není k dispozici, důvěrná nebo nespolehlivá hodnota.

Kontext

Podmínky bydlení ovlivňují kvalitu života lidí mnoha způsoby: poskytuje přístřeší, bezpečí a soukromí a prostor k odpočinku, učení, práci a žití. Bydlení lze posuzovat rovněž v souvislosti s místem, kde se nachází, a to pokud jde o dostupnost zařízení péče o děti, vzdělávacích institucí, zaměstnání, možností volnočasových aktivit, obchodů, veřejných služeb atd. Platby za bydlení, ať již vlastní či pronájem, je pro řadu domácností jedním z nejzávažnějších problémů a často souvisí s jeho kvalitou.

Pokud jde o bydlení, nemá EU žádné konkrétní pravomoci. Politiky v oblasti bydlení rozpracovávají vlády členských států. Mnoho členských států EU však řeší podobné problémy: jedná se například o obnovu bytového fondu, plánování rozšiřování měst a boj proti němu, podporu udržitelného rozvoje, pomoc mladým a znevýhodněným skupinám vstoupit na trh s bydlením a propagaci energetické účinnosti u majitelů bytů.

Otázky sociálního bydlení, bezdomovectví či začleňování hrají v agendě sociální politiky EU významnou úlohu. Listina základních práv v hlavě IV článku 34 stanoví: „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.“ V této souvislosti dosáhla Evropská rada na zasedání v Nice v roce 2000 dohody o řadě společných cílů strategie EU proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Dva z nich se týkaly rovněž bydlení. Jedním je „provádět politiky, jejichž cílem je poskytnout všem přístup ke slušnému a ze zdravotního hlediska bezpečnému bydlení a k základním službám nezbytným k normálnímu životu, s ohledem na místní podmínky (elektřina, voda, topení atd.)“, druhým pak „zavést politiky, jež se pokusí předcházet životním krizím, které by mohly vést k sociálnímu vyloučení, jako je zadluženost, vyloučení ze škol a bezdomovectví.“ V roce 2010 k těmto cílům Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (KOM(2010) 758 v konečném znění) připojila také soubor opatření, jež mají do roku 2020 pomoci snížit počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů (oproti roku 2008) – viz rovněž článek o lidech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (v angličtině).

Přímý přístup

Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Vizualizace




Living conditions (t_ilc_lv)
Housing conditions (t_ilc_lvho)
Overcrowding rate (t_ilc_lvho_or)
Housing cost burden (t_ilc_lvho_hc)
Material deprivation (t_ilc_md)
Housing deprivation (t_ilc_mdho)
Living conditions (ilc_lv)
Housing conditions (ilc_lvho)
Overcrowding rate (ilc_lvho_or)
Under-occupied dwellings (ilc_lvho_uo)
Housing cost burden (ilc_lvho_hc)
Material deprivation (ilc_md)
Housing deprivation (ilc_mdho)
Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Housing_statistics/cs&oldid=523327"