Archive:Vládní finanční statistika

Extrakce údajů z databáze: 22. dubna 2020.

Plánovaná aktualizace článku: červenec 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 7 December 2020.

Highlights

Poměr vládního schodku k HDP v EU-27 vzrostl z –0,4 % v roce 2018 na –0,6 % v roce 2019. Schodek v roce 2018 byl v dostupné časové řadě nejnižší.

Poměr vládního dluhu k HDP v EU-27 klesl ze 79,6 % na konci roku 2018 na 77,8 % na konci roku 2019.

Poměr vládního dluhu k HDP se na konci roku 2019 pohyboval od 8,4 % v Estonsku do 176,6 % v Řecku.

Dluh vládních institucí, 2018 a 2019
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10dd_edpt1)

Tento článek analyzuje, jak se vyvíjely klíčové vládní finanční statistiky v Evropské unii (EU) a eurozóně (EZ-19). Konkrétně pojednává o schodcích, hrubém dluhu, celkových příjmech a celkových výdajích vládních institucí a rovněž o daních a sociálních příspěvcích, které jsou hlavními zdroji vládních příjmů.

Full article

Úvod

Vládní finanční statistiky jsou velmi důležitými ukazateli pro posouzení zdraví ekonomiky členských států EU. V kontextu podmínek Paktu o stabilitě a růstu EU se členské státy zavázaly udržovat své schodky a dluh pod určitou hranicí: vládní schodek členského státu nesmí překročit 3 % jeho hrubého domácího produktu (HDP) a vládní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Pokud členský stát nesplňuje tyto limity, přistoupí se k tzv. postupu při nadměrném schodku. Tento postup zahrnuje několik kroků – včetně možnosti sankcí – s cílem podnítit dotyčný členský stát k přijetí příslušných nápravných opatření. Tytéž limity pro schodek a dluh jsou rovněž kritérii pro hospodářskou a měnovou unii (HMU), a tudíž pro vstup do eurozóny. Při poslední revizi integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (revidovaných jako součást strategie Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) byl navíc mezi integrované hlavní směry zahrnut hlavní směr zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

V roce 2019 se vládní schodek (čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, jako podíl na HDP) jak EU-27, tak eurozóny (EZ-19) ve srovnání s rokem 2018 zvýšil. Poměr dluhu vládních institucí k HDP v obou oblastech klesl.

Přebytek/schodek sektoru vládních institucí

V EU-27 se poměr vládního schodku k HDP v roce 2019 zvýšil z –0,4 % v roce 2018 na –0,6 % a v EZ-19 také vzrostl z –0,5 % na –0,6 %. V EU-27 i v eurozóně byl schodek sektoru vládních institucí v roce 2018 v dostupné časové řadě nejnižší.

Šestnáct členských států EU-27 — Dánsko (+3,7 %), Lucembursko (+2,2 %), Bulharsko (+2,1 %), Kypr a Nizozemsko (obě země +1,7 %), Řecko (+1,5 %), Německo (+1,4 %), Rakousko (+0,7 %), Slovinsko, Malta a Švédsko (všechny +0,5 %), Chorvatsko a Irsko (obě země +0,4 %), Česko a Litva (obě země +0,3 %) a Portugalsko (+0,2 %) — zaznamenalo v roce 2019 vládní přebytky.

V roce 2019 zaznamenalo devět členských států EU-27, jmenovitě Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Finsko, Slovensko, Itálie, Belgie, Maďarsko a Španělsko schodky, které byly nižší než 3,0 % HDP. Dva členské státy EU-27 měly schodky, které dosáhly nebo byly vyšší než 3,0 % HDP: Francie (–3,0 %) a Rumunsko (–4,3 %) (viz obrázek 1).

Obrázek 1: Veřejné saldo, 2018 a 2019
(čisté výpůjčky (–) nebo čisté půjčky (+) sektoru vládních institucí (% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10dd_edpt1)

Saldo veřejných financí (v poměru k HDP) se v roce 2019 v porovnání s rokem 2018 ve 13 členských státech EU-27 a ve Spojeném království zlepšilo, přičemž největšího zlepšení salda (ve výši alespoň 1 procentního bodu HDP) dosáhl Kypr (+5,4 procentního bodu HDP) a Dánsko (+2,9 procentního bodu HDP). Zlepšení v roce 2019 v případě Kypru je zejména dáno srovnáním s rokem 2018, kdy restrukturalizace Cyprus Cooperative Bank Ltd (CCB) – prodej solidní části CCB a následná integrace zbývající veřejné finanční anulační struktury – měla dopad na účty vládních institucí.

Kypr a Portugalsko se posunuly od schodku v roce 2018 k přebytku v roce 2019 a žádný členský stát se nepřesunul od salda veřejných financí k přebytku. Bulharsko, Dánsko, Irsko, Řecko, Chorvatsko, Nizozemsko a Rakousko zaznamenaly v roce 2019 vyšší přebytek než v roce 2018.

Žádný členský stát nepřešel od přebytku veřejných financí ke schodku. Belgie, Španělsko, Francie, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Finsko zaznamenaly v roce 2019 větší schodek než v roce 2018. Žádný členský stát nezaznamenal v roce 2019 stejný schodek jako v roce 2018 a Estonsko, Itálie, Lotyšsko a Maďarsko zaznamenaly v roce 2019 nižší schodek než v roce 2018.

Tabulka 1: Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2016–2019
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10dd_edpt1)

Vládní dluh

V EU-27 se poměr vládního dluhu k HDP snížil z 79,6 % na konci roku 2018 na 77,8 % na konci roku 2019, zatímco v EZ-19 klesl z 85,8 % na 84,1 % (viz obrázek 2).

Celkem 11 členských států EU-27 vykázalo ke konci roku 2019 poměr dluhu nad 60 % HDP: nejvyšší byl zaznamenán v Řecku (176,6 %), následovaly Itálie (134,8 %), Portugalsko (117,7 %), Belgie (98,6 %), Francie (98,1 %), Kypr a Španělsko (obě země 95,5 %).

Nejnižší poměr vládního dluhu k HDP byl zaznamenán v Estonsku (8,4 %), Bulharsku (20,4 %), Lucembursku (22,1 %), Česku (30,8 %), Dánsku (33,2 %), Švédsku (35,1 %) a Rumunsku (35,2 %).

Obrázek 2: Dluh vládních institucí, 2018 a 2019
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10dd_edpt1)

Poměr vládního dluhu k HDP ke konci roku 2019 vzrostl ve srovnání s koncem roku 2018 ve čtyřech členských státech EU-27, zatímco v 21 členských státech tento poměr klesl, zejména pak na Kypru (–5,1 procentního bodu HDP), v Irsku (–4,8 procentního bodu HDP), Řecku (–4,6 procentního bodu HDP), ve Slovinsku a Portugalsku (–4,3 procentního bodu HDP) a v Maďarsku (–3,9 procentního bodu HDP).

Poměr dluhu k HDP se v Itálii a ve Francii mezi roky 2018 a 2019 nezměnil.

Nejvyšší přírůstek poměru dluhu k HDP od konce roku 2018 do konce roku 2019 byl zjištěn v Litvě (2,4 procentního bodu), v Lucembursku (1,1 procentního bodu), Rumunsku (0,5 procentního bodu) a v Estonsku (0,1 procentního bodu).

Příjmy a výdaje vládních institucí

Význam sektoru vládních institucí v hospodářství lze měřit podílem celkových příjmů a výdajů vládních institucí na HDP v procentech. V EU-27 dosáhly v roce 2019 celkové příjmy vládních institucí 46,2 % HDP (stejně jako v roce 2018) a výdaje 46,7 % HDP (nárůst ze 46,6 % v roce 2018). V EZ-19 dosáhly v roce 2019 celkové výdaje vládních institucí 47,1 % HDP (nárůst ze 47,0 % v roce 2018) a celkové příjmy 46,5 % HDP (stejně jako v roce 2018) — viz obrázek 3.

Obrázek 3: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2009–2019
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Podíl celkových výdajů na HDP v procentech v roce 2009 dosáhl 50,6 % HDP v EU-27 a 50,9 % HDP v EZ-19. Celkové výdaje jako podíl HDP v obou oblastech v letech 2010 až 2011 klesly, v roce 2012 se zvýšily, do roku 2018 následně klesaly a v roce 2019 se opět nepatrně zvýšily.

V absolutním vyjádření se celkové výdaje vládních institucí v EU-27 i EZ-19 v období od roku 2011 do roku 2018 zvyšovaly pomalejším tempem než celkové příjmy vládních institucí, a tudíž docházelo ke snížení schodku. V roce 2019 však výdaje rostly rychleji než příjmy v EU-27 i v EZ-19, což vedlo ke zvýšení schodku.

Obrázek 4: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2009–2019
(mld. EUR)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Zatímco v EU-27 se výdaje vládních institucí v letech 2009 až 2019 celkově zvýšily o 1 148 mld. EUR, celkové příjmy vládních institucí v EU-27 se ve stejném období zvýšily o 1 709 mld. EUR. Avšak v období let 2018 až 2019 se výdaje vládních institucí zvýšily o 217 mld. EUR, zatímco příjmy vládních institucí se zvýšily o 195 mld. EUR. V EZ-19 se výdaje vládních institucí během období let 2009 až 2019 zvýšily o 889 mld. EUR a příjmy o 1 389 mld. EUR. V období let 2018 až 2019 se výdaje vládních institucí zvýšily o 179 mld. EUR, zatímco příjmy vládních institucí se zvýšily o 155 mld. EUR (viz obrázek 4).

Úroveň výdajů a příjmů vládních institucí se v jednotlivých členských státech EU-27 značně liší (viz obrázek 5). V roce 2019 měly z členských států EU nejvyšší úroveň výdajů a příjmů vládních institucí dohromady jako podíl na HDP (převyšující 100 %) Francie, Finsko, Dánsko a Belgie; Norsko rovněž zaznamenalo míru přesahující 100 %. Sedm členských států EU-27 (Irsko, Rumunsko, Litva, Bulharsko, Malta, Lotyšsko a Estonsko), a stejně tak Spojené království, vykázalo v roce 2019 relativně nízký kombinovaný poměr (méně než 80 % HDP).

Obrázek 5: Vládní příjmy a výdaje, 2019
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

V EU-27 jsou hlavními položkami celkových příjmů vládních institucí daně a čisté sociální příspěvky (viz obrázek 6). Daně se v roce 2019 podílely 58,1 % na celkových příjmech v EU-27 a 56,8 % v EZ-19 a čisté sociální příspěvky představovaly 30,8 % celkových příjmů v EU-27 a 32,4 % v EZ-19. Tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a platby za netržní produkci („prodej/poplatky“ a tvorba kapitálu ve vlastní režii) se podílely 7,0 % na celkových příjmech v EU-27 a 7,1 % v EZ-19. Důchod z vlastnictví (hlavně úroky, dividendy a renta) činil 1,7 % celkových příjmů v EU-27 i v EZ-19.

Obrázek 6: Skladba celkových příjmů, 2019
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

V jednotlivých členských státech EU-27 byla relativní významnost jednotlivých kategorií příjmů značně rozdílná. Daně se například podílely v roce 2019 na Slovensku, v Rumunsku, Česku a Slovinsku na vládních příjmech méně než 50 %, ale v Dánsku se na celkových příjmech vládních institucí podílely 87,8 % a ve Švédsku 80,5 %.

Čisté sociální příspěvky představovaly v roce 2019 nejvyšší podíl na celkových příjmech v Česku (37,6 %), následovalo Německo (37,2 %), Slovensko (36,7 %) a Slovinsko (36,4 %) a nejnižší podíl na celkových příjmech byl v Dánsku (1,5 %), Švédsku (6,9 % HDP) a na Islandu (8,1 % HDP).

Nejvyšší podíl na důchodu z vlastnictví byl zaznamenán v Norsku (22,2 %) (viz obrázek 7).

Obrázek 7: Hlavní položky vládních příjmů, 2019
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Největší poměrná část vládních výdajů EU-27 v roce 2019 se týkala přerozdělení důchodů v podobě peněžitých nebo naturálních sociálních transferů (viz obrázek 8 a 9).

Obrázek 8: Skladba celkových výdajů, 2019
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Sociální transfery (sociální dávky a naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce) tvořily 46,1 % celkových výdajů v EU-27 a 47,8 % v EZ-19. Na náhrady zaměstnancům připadlo 21,7 % vládních výdajů v EU-27 a 21,0 % v EZ-19. Mezispotřeba představovala 11,9 % celkových výdajů v EU-27 a 11,3 % celkových výdajů v EZ-19. Důchod z vlastnictví výdajový – jehož převážnou většinu tvoří platby úroků – se na vládních výdajích v EU-27 podílel 3,3 % a v EZ-19 3,5 %. Na tvorbu hrubého fixního kapitálu (především investic) připadlo 6,4 % celkových výdajů v EU-27 a 5,9 % v EZ-19.

Obrázek 9: Hlavní položky vládních výdajů, 2019
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Hlavními druhy vládních příjmů jsou daně z výroby a z dovozu, běžné daně z důchodů, jmění a jiné a čisté sociální příspěvky. V roce 2019 v EU-27 dosáhly daně z výroby a z dovozu ekvivalentu 13,5 % HDP, běžné daně z důchodů, jmění a jiné 13,0 % HDP a čisté sociální příspěvky 14,2 % HDP. Relativní podíl příjmů z daní z výroby a z dovozu na HDP se v EU-27 během období 2009–2014 zvyšoval, přičemž tento podíl v poměru k HDP vzrostl o 0,9 procentního bodu (viz obrázek 10). V letech 2014 až 2019 zůstaly daně z výroby a z dovozu v poměru k HDP beze změny. Běžné daně z důchodů, jmění a jiné dosáhly – v poměru k HDP – nejnižší úrovně 11,7 % HDP v roce 2010, a poté se v roce 2019 zvýšily na 13,0 % HDP. Čisté sociální příspěvky byly v poměru k HDP poměrně stabilní, v období let 2009 až 2019 se pohybovaly mezi 14,1 % a 14,4 % HDP.

Obrázek 10: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, EU-27, 2009–2019
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Struktura příjmů z daní vykazovala v roce 2019 mezi členskými státy EU-27 značnou variaci (viz obrázek 11). Podle očekávání ty členské státy, které vykazovaly relativně vysoké úrovně výdajů, byly zpravidla i zeměmi, které také vybraly pro vládní instituce více daní (jako podíl na HDP). Například v roce 2019 byl nejvyšší podíl výnosů na HDP z hlavních kategorií daní a sociálních příspěvků zaznamenán v Dánsku (47,3 % HDP) a za ním následovala Francie (46,7 %). Ve dvou členských státech (Irsko a Rumunsko) byl podíl HDP u těchto příjmů nižší než 30 %.

Obrázek 11: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, 2019
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Government finance statistics: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Podle podmínek postupu při nadměrném schodku mají členské státy EU povinnost každoročně poskytovat Evropské komisi statistické údaje o svém vládním schodku a dluhu, a to přede dnem 1. dubna a 1. října. Kromě toho Eurostat shromažďuje podrobnější údaje o vládní finanční statistice na základě programu předávání údajů (v angličtině), v rámci kterého se předávají údaje národních účtů. Hlavní souhrny za vládní instituce jsou poskytovány Eurostatu dvakrát ročně, zatímco statistiky týkající se funkcí vládních institucí (COFOG) by měly být předány do jednoho roku po skončení sledovaného období a statistiky týkající se podrobného členění příjmů z daní a sociálních příspěvků by měly být předány do devíti měsíců po skončení sledovaného období. Čtvrtletní nefinanční a finanční účty, jakož i čtvrtletní hrubý veřejný dluh se poskytují čtyřikrát ročně.

Údaje popisované v tomto článku odpovídají zhruba hlavním ukazatelům sektoru vládních institucí, jež jsou sestavovány na bázi národních účtů (ESA 2010).

Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji – včetně kapitálových výdajů (zejména tvorby hrubého fixního kapitálu) – se rovná čistým půjčkám / čistým výpůjčkám sektoru vládních institucí, což je také jedna z vyrovnávacích položek nefinančních účtů vládních institucí.

Vymezení sektoru vládních institucí

Sektor vládních institucí zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství (ESA 2010, odstavec 2.111). Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů: ústřední vládní instituce, (případně) národní vládní instituce, místní vládní instituce a (případně) fondy sociálního zabezpečení.

Definice hlavních ukazatelů

Veřejným saldem se rozumí čisté výpůjčky / čisté půjčky sektoru vládních institucí oznámené v rámci postupu při nadměrném schodku a vyjadřuje se ve vztahu k HDP. Podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku se veřejným dluhem rozumí hrubé závazky v oběživu a vkladech, dluhových cenných papírech a půjčkách v jejich nominální hodnotě nesplacené na konci roku a konsolidované.

Hlavní příjmy vládních institucí zahrnují daně, sociální příspěvky, příjmy z prodeje a důchod z vlastnictví. Jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití, platby za netržní produkci, daně z výroby a z dovozu, ostatní dotace na výrobu, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, čisté sociální příspěvky, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery.

Hlavními výdajovými položkami jsou náhrady zaměstnancům (vládních institucí), sociální dávky (sociální dávky a naturální sociální transfery pro tržní produkci nakoupenou vládními institucemi), úroky z veřejného dluhu, dotace a tvorba hrubého fixního kapitálu. Celkové výdaje vládních institucí jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby, dotace, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální dávky jiné než naturální sociální transfery, naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce, ostatní běžné transfery, úpravy o změny penzijních nároků, kapitálové transfery a transakce s nevyráběnými aktivy.

Údaje za sektor vládních institucí vykazované pro hlavní souhrny za vládní instituce v rámci ESA 2010 musí být pro určité transakce národních účtů konsolidovány, což znamená, že se specifické transakce mezi institucionálními jednotkami v sektoru vládních institucí – důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery – odstraní nebo zruší. Údaje za subsektory by měly být v případě těchto transakcí konsolidovány v rámci jednotlivých subsektorů, avšak nikoli mezi subsektory. Údaje na úrovni sektoru by se tudíž měly rovnat součtu údajů za subsektor, kromě položek důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery, které se konsolidují. Pro tyto položky a v důsledku toho pro celkové příjmy a celkové výdaje by měl součet za subsektory převýšit hodnotu za sektor.

Daně a sociální příspěvky odpovídají příjmům, které jsou vybírány (v penězích nebo v naturáliích) ústředními, národními a místními vládními institucemi a fondy sociálního zabezpečení. Tyto odvody (kterým se obvykle říká daně) jsou uspořádány do těchto tří hlavních vymezených oblastí:

daně z důchodů, jmění a jiné včetně všech povinných jednostranných plateb, které pravidelně vybírají vládní instituce z důchodů a jmění podniků a domácností,
daně z výroby a z dovozu včetně všech povinných jednostranných plateb, které vybírají vládní instituce ve vztahu k výrobě a dovozu zboží a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, k vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě,
čisté sociální příspěvky včetně všech skutečných sociálních příspěvků zaměstnavatelů a domácností, imputovaných sociálních příspěvků, jež představují protipoložku k sociálním dávkám, které zaměstnavatelé platí přímo, a rovněž dvou dalších imputovaných položek (doplňkové sociální příspěvky domácností a poplatky za služby programu sociálního pojištění).

Kontext

Mnoho evropských vlád se v důsledku globální finanční a hospodářské krize v letech 2007–2008 muselo potýkat s řadou závažných problémů. Hlavní obavy se týkaly schopnosti státní správy v členských státech financovat svůj dluh, přijmout nezbytné kroky, které zajistí, že budou mít své veřejné výdaje pod kontrolou, a současně budou usilovat o podporu hospodářského růstu.

Pakt o stabilitě a růstu by měl zajišťovat obecnou synchronizaci hospodářského vývoje v EU, a především v zemích eurozóny. Jeho účelem je také zabraňovat členským státům EU přijímat politická opatření, která by příliš zvýhodňovala jejich vlastní hospodářství na úkor ostatních států EU. Pro Pakt o stabilitě a růstu platí dvě klíčové zásady: jmenovitě že schodek (plánovaný nebo skutečný) nesmí překročit 3 % HDP a že poměr dluhu k HDP by neměl přesahovat (nebo by měl klesat k) 60 %. V roce 2011 došlo k podstatnému posílení Paktu o stabilitě a růstu a stejně tak obecně správy ekonomických záležitostí EU.

Členské státy EU každoročně předkládají Evropské komisi podrobné informace o svých hospodářských politikách a stavu svých veřejných financí. Země eurozóny tyto informace poskytují v rámci programů stability a ostatní členské státy v podobě konvergenčních programů. Evropská komise posuzuje, zda jsou tyto politiky v souladu s dohodnutými hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli, a může se rozhodnout vydat varování, pokud se domnívá, že schodek nadměrně roste. Tato akce může vést k tomu, že Rada dospěje k závěru, že existuje nadměrný schodek a že je nezbytné stanovit lhůtu pro jeho nápravu.